Místo a úloha jednotek SNB určených k boji proti teroristickým a jiným ozbrojeným skupinám nebezpečných pachatelů

Ú V O D

Teror jako forma násilí, uplatňování „zpravidla proti politickému odpůrci , až i do fyzického zničení“ se vyskytoval ve všech historických společenskoekonomických formacích a vyskytuje se dodnes. Od jiných násilných (trestných ) činů se teror odlišuje tím, že je vždy určitým způsobem motivován politicky.

Teror namířený proti jednotlivým osobám, ale také proti celým skupinám obyvatelstva, resp. proti společenským vrstvám či třídám, nabyl v etapě všeobecné krize kapitalismu zvlášť vyhraněné podoby, zejména ve fašistickém Německu. J. Dimitrov charakterizoval fašismus jako otevřenou teroristickou diktaturu nejreakčnějších, nejimperialističtějších živlů finančního kapitálu.

V .I. Lenin nejednou na tento rys buržoazní společnosti upozorňoval : “ .. i v těch nejdemokratičtějších republikách vládne ve skutečnosti teror a diktatura buržoazie, projevující se otevřeně pokaždé, jakmile se vykořisťovatelům začne zdát, že se moc kapitálu otřásá.“

V argumentech buržoazní ideologie se často objevuje tvrzení, že teror a terorismus je průvodním jevem socialistické revoluce a komunismu vůbec. Tak tomu nikdy nebylo. Otázky revolučního násilí byly zcela principiálně řešeny již v základních dílech klasiků marxismu-leninismu. K. Marx a B. Engels v Manifestu komunistické strany objektivně prokázali, že převzetí politické moci se neobejde bez odporu buržoazie. Tento odpor musí být násilně překonán.

V podmínkách socialistické společnosti je teror považován za zvláště nebezpečnou formu trestné činnosti. Čs. právní úpravy hodnotí teror jako nejzávažnější formu útoku na život, zdraví, majetek nebo jiné chráněné zájmy občanů, spáchanou z protistátních pohnutek. Úmysl pachatele směřuje především ke způsobení politické újmy.

Je zřejmé, že boj proti terorismu v ČSSR přímo souvisí s jedním z hlavních úkolů, vyjádřených J. Obzinou : “ .. vést v přímém souladu s našimi zákony boj proti .. všem socialismu nepřátelským živlům a .. zdokonalovat činnost SNB.“

Rozvoj vědeckotechnické revoluce, růst všeobecné úrovně poznání, technizace života a společnosti přináší nové prvky i do metod a zejména forem páchání teroru. Nejsou to jen moderní technické prostředky ve výzbroji teroristických skupin. Dochází k mezinárodní spolupráci některých teroristických organizací, popřípadě je činnost té či oné teroristické skupiny prováděna na území jiného státu, nebo dokonce několika států. Byly zadokumentovány případy, že vůdci některých teroristických organizací se ilegálně setkali na území jiného státu, aby tak unikli pozornosti bezpečnostních orgánů ve svých zemích.

Metody teroru a diverze jsou oficiálně pojaty do strategických koncepcí NATO. V blízkosti státních hranic ČSSR probíhá intenzívní výcvik 10. speciální skupiny americké armády. Hlavním posláním této skupiny je skryté působení na našem území s cílem provádět průzkum, provádět teror a diverzi nejen ve vojenských, ale i v civilních objektech a mezi civilními obyvateli.

Ze statistických údajů vyplývá klesající tendence trestné činnosti pachatelů v ČSSR v posledním desetiletí, avšak projevuje se jeden velmi nebezpečný charakteristický jev : roste brutalita pachatelů některých násilných trestných činů, roste počet případů, kdy jsou pachatelé ozbrojeni a zbraně – ať jde o jakékoliv – neváhají použít.

Byly nejen zadokumentovány přípravy, ale i uskutečněny případy, kdy pachatelé ve výkonu trestu naplánovali a uskutečnili ve skupinách pokusy o útěk z útvarů nápravného zařízení, přičemž zranili či usmrtili strážné a zmocnili se rukojmí.

Lze tedy učinit následující shrnutí : Teror je v podmínkách socialistické společnosti zvláště nebezpečná forma trestné činnosti, směřující proti samým základům socialistického státu. V Československu dochází, byť ojediněle, k pokusům i k realizaci trestného činu teroru. K provádění teroru a terorismu jsou připravovány speciální ozbrojené skupiny vojsk NATO a je samozřejmé, že by tuto činnost na našem území v případě příznivých podmínek prováděly. U části kriminálně závadových osob dochází ve zvýšené míře k držení a používání zbraní při páchání trestné činnosti nebo při útěku před pronásledováním. Dochází k určitému spojování kriminálních živlů s živly pravicovými a vytváří se podhoubí tzv. „zpolitizovaného kriminálního živlu“. I když nejde z hlediska historického vývoje státu diktatury proletariátu o jev nový, je mimořádně nebezpečný.

Proto je teror a terorismus důležitým objektem činnosti Sboru národní bezpečnosti a boj proti němu je SNB uložen zákonem.

Mimořádně vysoká míra společenské nebezpečnosti trestného činu teroru, ale i jiné násilné trestné činnosti ozbrojených pachatelů (a zejména skupin pachatelů), vytváří určitou společnou základnu pro organizaci sil a prostředků SNB v zákrocích proti nim. Byly vytvořeny různě specializované jednotky SNB, určené na příslušné části teritoria k likvidaci takovéto trestné činnosti.

Za poslední léta byla získána řada jednoznačně pozitivních zkušeností, prokazujících účelnost a správnost takovéto specializace ve Sboru. Chybí však doposud ucelené teoretické rozpracování problematiky. Tento studijní materiál zkoumá služební zákroky prováděné jednotkami SNB z hlediska jejich poslání, teritoriální příslušnosti, přípravy jejich velitelů a příslušníků. Na základě poznatků z praktických bezpečnostních akcí je zde učiněn pokus o shrnutí určitých zásad, které se ukázaly při praktických zákrocích jako podstatné.

Předložený studijní materiál nemůže být vyčerpávajícím rozborem problematiky. Autor se zaměřil na oblast služebních zákroků a využitím jednotek SNB, což je činnost, která přichází v úvahu tehdy, jsou-li ostatní možnosti ze strany SNB vyčerpány.

V této publikaci je uveden i přehled některých nejaktivnějších zahraničních teroristických skupin a některé skutečné příklady činnosti nebezpečných ozbrojených pachatelů v ČSSR v posledních letech.

I. CHARAKTERISTIKA NĚKTERÝCH ZAHRANIČNÍCH TERORISTICKÝCH SKUPIN A ORGANIZACÍ

Přehled, sestavený v abecedním pořádku, zahrnuje pouze část z nejaktivnějších teroristických skupin a organizací, jejichž činnost byla zaznamenána v období let 1970 až 1983. Podání ucelené statistiky je jednak nad rámec možností této publikace, jednak je prakticky vůbec nemožné. Teroristické organizace vznikají, zanikají nebo se mění. Mění se i příslušnost vůdců a organizátorů k jednotlivým skupinám a mění se i objekty a podmínky jejich působení. Reakční a pro socialismus nepřijatelná podstata tohoto druhu násilí však zůstává nezměněna.

Jako příklad uvádíme tyto skupiny a organizace :

ANANDA MARG

– indická náboženská organizace, mající přes 8 miliónů členů. Extrémisté z jejich řad terorizují Bombaj. Je jim připisována řada pumových atentátů, zejména v r. 1977. Někteří autoři této organizaci připisují souvislosti s narůstající aktivitou odporu sikhské národnostní skupiny proti ústřední indické vládě v osmdesátých letech.

ARMÁDA VZÁJEMNÉHO OSVOBOZENÍ

– teroristická organizace v USA. Hlavním projevem její činnosti jsou únosy členů vlivných rodin s cílem získání výkupného a jeho rozdělení mezi chudé vrstvy.

BOŽÍ HNĚV

– jednotka izraelské rozvědky, určená k teroristickým akcím. Zavraždila člena palestinského hnutí odporu Zuejtera. V Paříži zavraždila představitele Organizace pro osvobození Palestiny. V Norsku zavraždila Bučikiho, příslušníka skupiny „Černé září“, což byl poslední žijící ze skupiny, která se zúčastnila vyvraždění izraelských olympioniků na OH v Mnichově.

CARLOS

– 40 členná skupina, řízená I. Ramirezem Sanchezem (Carlosem). Tato skupina provádí teroristické akce v různých částech světa. Zúčastnila se únosu izraelského letadla do Entebe a atentátu na sídlo OPEC ve Vídni. Byly zadokumentovány snahy této skupiny o aktivitu i v socialistických zemích.

CORU

– asi 20 členná teroristická skupina se základnou v Miami na Floridě. Byla založena, vycvičena a je financována CIA se zaměřením proti Kubě. Skupinu řídí Orlando Bosch, jemuž se připisuje výbuch bomby v kubánském letadle v r. 1976, při němž zahynulo 73 osob.

COSA NOSTRA

– původně odnož italské Mafie v USA. Postupně přerostla její význam a vliv. V šedesátých letech byla největší zločineckou organizací v USA. I když v průběhu let 1978 – 83 se podařilo rozbít některá centra vedení této organizace a řadu vůdců postavit před soud, není důvodů k přílišném optimismu. Patrně jde o určitou „obměnu kádrů“ v souvislosti s pokračujícím prohlubováním celkového vlivu pravice vojenskoprůmyslového komplexu monopolu v USA.

ĆERNÉ ZÁŘÍ

– palestinská organizace používající teror proti Izraelcům a osobám sympatizujícím s nimi v různých částech světa. Původně součást Organizace pro osvobození Palestiny, byla za teroristickou činnost kritizována a později se odštěpila. Provedla vražený útok na izraelské olympioniky v Mnichově, organizovala atentát na egyptského prezidenta Anvara Sadata. V posledních dvou letech její aktivita klesá.

ČERNÝ PROSINEC

– pákistánská organizace, založená údajně podle vzoru organizace Černé září.

ČERNÁ OSVOBOZENECKÁ ARMÁDA

– teroristická černošská organizace v USA. Jejím cílem je likvidace policistů ve jménu „revoluční spravedlnosti“. Do r. 1975 zabili asi 34 policistů.

EOKA

– pravicové ilegální organizace na Kypru.

ESA

– guatemalská fašistická organizace provádějící vraždy pokrokových osob po celé zemi.

ESKADRA SMRTI

– teroristická organizace v Brazílii (obdobná také v Guatemale) složená z policistů. Vznikla v r. 1964, kdy známý recidivista Cara de Cavallo, neboli „Koňská hlava“, zastřelil v Rio de Janeiru policejního inspektora Lecoqua. Do současné doby má organizace na svém kontě přes 1500 vražd. Podle vzoru KU-KLUX-KLANU prosazuje „zásadu očištění společnosti od nežádoucích elementů. Provádí nejen vraždy zločinců , ale i levicových dělnických funkcionářů.

ITALSKÉ SOCIALISTICKÉ HNUTÍ

– krajně pravicová neofašistická strana velkého kapitálu. Zasazuje se o nastolení režimu „tvrdé ruky“. Využívá pro své politické cíle celou řadu teroristickýách organizací, jako např. Národní avantgarda v Římě, Miláně, Turínu, Ordine nuovo, Národní fronta, Skupina činů Mussoliniho atd.

KOLONA 88

– anglická neofašistická organizace hlásící se k Hitlerovi. Mimo jiné provedla např. pumový atentát na budovu ÚV KS Velké Británie.

KOMANDO DELTA

– teroristická organizace ve Francii, založená v r. 1961, vedená důstojníkem cizinecké legie. Provedla řadu atentátů na arabská a komunistická centra ve Francii.

KOMANDO YANIKIAN

– arménská teroristická organizace (emigrantská) v USA. Cílem je teror proti tureckým představitelům v USA i jinde ve světě. Jedna její skupina prošla přípravou v jižním Libanonu.

LIBANONSKÉ REVOLUČNÍ SOCIALISTICKÉ HNUTÍ

– organizace vzniklá v důsledku rozkolu levičácké skupiny „Organizace komunistického hnutí Libanonu“. Jde o ilegální teroristickou organizaci. Cílem je svržení kapitalistického řádu v Libanonu. Bojuje však i proti skutečně pokrokovým silám, zejména proti KS Libanonu.

LIGA NA OCHRANU ŽIDŮ

– extrémní organizace v USA. Je pod vlivem a kontrolou CIA.

MAFIE

– v současné době jedna z nejznámějších zločineckých a teroristických organizací ve světě. I když na přelomu let 1983 – 84 byla její pozice v Itálii po zásazích speciálních policejních jednotek a soudů hodně oslabena, nelze z toho naproto vyvozovat, že byla zničena. Vliv Mafie v italském politickém a ekonomickém životě lze prokázat nejen na Sicílii, ale i v nejvyšších vládních, politických a ekonomických kruzích.

MAOZ

– antisovětská sionistická organizace založená z iniciativy izraelských speciálních služeb. Cílem je aktivní boj proti sovětské moci, včetně použití teroru a diverze.

METEOROLOGICKÉ PODZEMÍ

– teroristická organizace v USA, organizující výbuchy na různých místech. Cílem je „poslání zbavit dělnickou třídu dobrodušnosti a vést ji na barikády revoluce“.

MOLUCKÁ TERORISTICKÁ ORGANIZACE

– známá také pod názvem Fronta osvobození Moluckých ostrovů. Má hlavní základnu v Holandsku. Největší aktivitu projevovala v letech 1975 – 77. Známé je obsazení školy v Bodensmile, vlaku na trati do Groningenu, prefektury v Assenu, kde drželi jako rukojmí 70 osob. Požadovali propuštění svých 21 krajanů a požadovali výkupné 13 miliónů dolarů. Tato poslední akce skončila zákrokem speciálního oddílu holandské policie. Při přestřelce bylo 6 osob zraněno a teroristé byli zadrženi.

MONTENEROS

– argentinská protikomunistická organizace, sdružující levicové i pravicové extrémní skupiny. Podle některých informací provedli dosud asi 3000 vražd převážně pokrokových osob.

MUSLIMŠTÍ BRATŘI

– náboženská fanatická organizace, činná v Egyptě, Saudské Arábii a Afganistánu. Bojuje proti afgánské vládě, organizovala protisovětské demonstrace v Egyptě, provedla úspěšně atentát na egyptského prezidenta Anvara Sadata.

NACIONÁLNÍ DEMOKRATICKÁ STRANA RAKOUSKA

– má ve své organizaci bojovou skupinu profašistického zaměření.

RUDÉ BRIGÁDY

– teroristická organizace, vznikla z levého křídla japonského studentského hnutí, které protestovalo proti smlouvě Japonska s USA. Udržuje spojení s „Černým zářím“ a s extrémistickými skupinami v USA a NSR. V r. 1972 provedli její členové teroristickou akci na izraelském letišti, kde zabili 26 osob. Po únosu japonského letadla nad Indií se 151 cestujícími získali výkupné 6 miliónů dolarů. Unesli rukojmí z francouzského velvyslanectví v Haagu, zapálili několik cisternových lodí v Singapuru. Členové skupiny byli údajně vycvičení v táborech na území Afriky.

SJEDNOCENÁ VLASTENECKÁ FRONTA

– známá též jako „Fronta národního osvobození jihu arabského poloostrova“. Reakční organizace namířená proti režimu Lidové demokratické republiky Jemenu. Mezi nejznámější akce patří únos jemenského letadla na lince z Bejrůtu a provedení atentátu na zplnomocněnce LDRJ v Libanonu.

SVAZ BULHARSKÝCH KONTRAREVOLUČNÍCH VÝBORŮ

– teroristická organizace bulharské emigrace. Cílem je teror a diverze na území BLR a proti zastupitelským úřadům BLR v cizině.

SVAZ VĚZŇŮ SIONU

– teroristická organizace úzce spojená se skupinou MAOZ.

ŠPIONÁŽNÍ SLUŽBA KANÁRSKÝCH OSTROVŮ

– teroristická organizace založená v r. 1978 proto, aby „bojovala proti marxismu a těm, kdo chtějí odtrhnout Kanárské ostrovy od Španělska“. Provedla atentát proti generálnímu tajemníkovi Hnutí za sebeurčení a nezávislost Kanárských ostrovů.

TUPAMAROS

– extrémistická teroristická skupina v Uruguayi.

USTAŠ

– chorvatská fašistická teroristická organizace. Cílem je odtržení Chorvatska od SFRJ. Je dobře organizována, vyzbrojena a vycvičena. Má základny v Rakousku a v Itálii. Zavraždili jugoslávského velvyslance ve Švédsku, unesli letadlo SAS, přivodili výbuch na palubě jugoslávského letadla s 27 cestujícími atd.

ZELENÝ PÁS

– teroristická organizace založená v Saudské Arábii důstojníky rozvědky a pracovníky speciálních služeb Jordánska. Úkolem je provádět teroristické akce proti představitelům a organizacím arabských států s pokrokovými režimy, ale také proti SSSR a ostatním socialistickým zemím. Nevylučuje se, že vznikla z popudu americké rozvědky.

V roce 1983 existovalo ve světě asi 130 – 150 teroristických skupin a organizací. Ve statistikách buržoazních států se však do tohoto počtu zahrnují i partyzánské jednotky a ozbrojené skupiny příslušníků národně osvobozeneckého hnutí v některých rozvojových zemích a latinskoamerických státech. Z hlediska marxisticko-leninského přístupu k teorii socialistické revoluce je takovéto hodnocení nesprávné a nepřijatelné.

Pro určení charakteru ozbrojené skupiny je nutno uvážit, k jakým cílům je její činnost zaměřena a komu prospívá z třídního hlediska. Pak není zcela rozhodující , pod jakými hesly, názvy, proklamacemi vystupuje navenek. Přesné určení charakteru některých skupin je obtížné a často nemožné.

II. VLIV TERORISMU NA BEZPEČNOSTNÍ SITUACI V ČSSR

Současná vlna terorismu ve světě má svým špatným příkladem negativní vliv i na bezpečnostní situaci v Československu. Činnost zahraničních teroristických skupin a mimo jiné také postoj úřadů NSR k pachatelům násilných trestných činů, kteří unikli z území ČSSR do NSR, inspirují zpolitizované kriminální živly i některé skupiny narušené mládeže. Odvaha kriminálních živlů narůstá, zvyšuje se brutalita při páchání trestných činů, roste počet spáchaných trestných činů s použitím zbraní, vyskytují se případy použití rukojmí k pokusu o beztrestný únik do NSR.

O strategických koncepcích NATO, které předpokládají využití speciálních teroristických , průzkumně diverzních skupin na našem území, bylo pojednáno již v úvodu. O tom, že nejde o nepodložená tvrzení, svědčí poznatky z let 1967 – 68, kdy jako „turisté“ byli v Československu příslušníci velitelského sestavu nejen 10. speciální skupiny americké armády, ale i příslušníci západoněmecké, francouzské, ale i rakouské armády a speciálních služeb. Tak si osobně provedli rekognoskaci zájmových prostorů své příští možné činnosti.

Byly odhaleny a zadokumentovány případy pokusů využít území Československa jako kanálu k tranzitu osob, materiálu, informací pro potřeby různých teroristických organizací v zahraničí. Např. byl příslušníky teroristické skupiny ze zahraničí vzat jako rukojmí švédský velvyslanec v ČSSR.

I když trestný čin teroru je v čs. právní úpravě definován zcela přesně v §§ 93 a 94 tr. zákona, je nutno terorismus chápat v poněkud širším slova smyslu. Mnoho konkrétních projevů terorismu lze kvalifikovat jako násilí proti jednotlivci, skupině obyvatelstva, hanobení rasy a národa., šíření poplašné zprávy, propagaci fašismu a války apod. Formy terorismu používané v současné době v ČSSR jsou v podstatě následující :

– psaní anonymních výhružných dopisů,

– zhotovování a rozšiřování výhružných letáků,

– psaní výhružných nápisů nebo zobrazení, ze kterých je pohrůžka zřejmá (šibenice, lebka apod.),

– výhružné telefonáty funkcionářům nebo do podniků a institucí s pohrůžkou výbuchu umístěné nálože, popřípadě usmrcení určité osoby nebo skupiny osob,

– odpálení náloží trhavin u pomníků nebo na jiných veřejně přístupných místech,

– únosy dopravních prostředků,

– zmocnění se rukojmí k zajištění beztrestného úniku pachatelů do NSR,

– vraždy příslušníků ozbrojených sborů s cílem získat zbraně k páchání další trestné činnosti.

Je nesporné, že z hlediska právního posouzení musí být přisně a přesně rozlišena skutková podstata konkrétního trestného činu podle znaků uvedených v zákoně. Z hlediska významu celospolečenského nebezpečí je však nutné charakterizovat jako terorizování, jestliže například vojenský zběh ohrožuje zbraní celou rodinu, kterou zadržel jako rukojmí, nebo jestliže pachatel v letadle předstírá, že má u sebe nálož trhaviny, kterou odpálí v případě neuposlechnutí jeho požadavků na změnu trati letu letadla do NSR atd.

Komplexní zhodnocení událostí, při kterých dochází ke kombinaci trestného činu teroru s jinými násilnými trestnými činy, teprve bude musit být provedeno. Uveďme několik příkladů různých forem terorismu :

– 13.12.1977 byl odeslán prezidentu republiky dopis, ve kterém bylo požadováno propuštění většího počtu vězňů z věznice v Leopoldově. Pro případ nesplnění bylo vyhrožováno provedením teroristických akcí. Pachatelé, kteří byli zjištěni, plánovali ve výkonu trestu provedení různých teroristických akcí.

– V únoru 1978 byl ve slévárně ČKD Praha nalezen leták, který obsahoval výzvu k usmrcení všech komunistů, k likvidaci vedoucích funkcionářů, zakládání požárů, odzbrojení LM a SNB. Později byl v n. p. ČKD Praha požár skutečně založen.

– V r. 1984 ve více termínech byly anonymní telefonáty o umístění náloží na různých místech letiště Praha – Ruzyně.

– Na základě anonymního telefonátu byla v prosinci 1983, v době předvánoční nákupní špičky, nalezena v obchodním domě Kotva v Praze nádoba s hořlavinou a s připojeným odpalovacím zařízením.

– Těsně před oslavami Svátku práce byla odhalena nálož trhaviny pod tribunou na náměstí jednoho okresního města na Slovensku. Pachatel byl zadržen na místě.

– V srpnu 1978 byla odhalena 35 členná skupina mladých lidí ve věku od 15 do 17 let. Mimo páchání trestných činů menší společenské nebezpečnosti plánovali zhotovení protistátních nápisů a dohadovali se na likvidaci příslušníků SNB.

– 29. 1. 1978 při pokusu o útěk z NVÚ Opava zavraždili odsouzení E. Konya, J. Klein, M. Griga a P. Filipský příslušníka NVÚ Opava, ppor. Jana Kozelku. Na útěku chtěli páchat teroristické akce, zmocnit se dětí z mateřské školky jako rukojmí, a tak si vynutit volný průjezd do NSR.Tam se chtěli spojit s některou jinou teroristickou organizací s tím, že budou provádět teroristické a špionážní akce proti ČSSR.

Závažným případem jsou únosy autobusů a letadel s cestujícími. Těchto násilných činů se dopouštějí především mladí lidé, převážně ve věku do 30 let. Největší nápad této trestné činnosti byl patrně v r. 1978, kdy bylo zlikvidováno 21 pokusů o únos letadel s účastí 62 pachatelů. Při osobních prohlídkách cestujících bylo zadrženo 58 střelných, 424 sečných a bodných zbraní a 40 lahví s hořlavinami. Že nejde o překonanou minulost, je dostatečně známo z posledního pokusu o únos letadla při letu z Košic do Prahy, kdy pachatel na palubě letadla byl likvidován za použití služební zbraně.

Také pokus o únos autobusu sourozenci Barešovými z r. 1978 je dostatečně znám. Případ z podzimu 1984 v prostoru pohraniční jednotky Stožec prokázal, že toto nebezpečí je stále aktuální.

Za všechny případy rostoucí brutality pachatelů jiných násilných trestných činů, kdy nešlo bezprostředně o teror, uvedeme tyto příklady :

– V srpnu 1983 byla v okrese Liptovský Mikuláš prováděna běžná bezpečnostní akce. Na základě upozornění občana byl vytypován úkryt pachatele – recidivisty, který byl podezřelý ze spáchání série vloupání do chat, obchodů a bytů. Při bezpečnostní akci se jeden příslušník SNB dostal zcela náhodně do těsné blízkosti úkrytu pachatele. Pachatel nechal příslušníka přiblížit na vzdálenost asi 1 – 2 metry a skulinou v prkenných dveřích úkrytu na něj vystřelil z lovecké kulovnice. Příslušník SNB byl na místě mrtev.

– V průběhu let 1980 – 83 došlo na teritoriu Jihomoravského kraje, včetně města Brna, nejméně ke čtyřem případům použití zbraní pachateli proti příslušníkům SNB. V jednom případě byl pachatelem podnapilý občan, jindy vojenský zběh, osoba podezřelá z jiné trestné činnosti (KZO). V jednom dosud neobjasněném případě pachatel vloupání do lékárny jednoho příslušníka SNB usmrtil a druhého vážně zranil.

Provedený rozbor a několik případů uvedených jako příklad svědčí o tom, že problém teroru a terorismu má závažný dopad i na bezpečnostní situaci v ČSSR. Je prokázáno, že snahou našich vnějších i vnitřních nepřátel je přenést vlnu terorismu i na území našeho státu, především s těmito cíli :

– zastrašovat politicky aktivní občany a odvádět je od práce pro socialismus,
– vnášet chaos a strach mezi obyvatelstvo,
– vyvolávat rozpory a nenávist mezi českými, slovenskými občany a občany jiný národností z nacionalisticko-šovinistických pozic,
– přímým terorem řešit vlastní záměry v boji proti socialismu,
– politická msta za vlastní nezdary,
– vytvořit širší základnu pro zpolitizovaný kriminální živel.

III. MÍSTO A ÚLOHA SNB V BOJI PROTI TERORISMU V ČSSR

V boji proti terorismu plní SNB funkci hlavního článku mocenského aparátu československého státu. Využitím všech zákonných prostředků, kterými je vybaven, realizuje SNB praktická opatření při vyhledávání, objasňování a zamezování nejrůznějších projevů terorismu.

Obecné úkoly Sboru vyplývají z § 16 odst. 2 zákona č. 10/74 Sb. Rozmanitost způsobů páchání a zvláště vysoká nebezpečnost tohoto druhu trestné činnosti vyžadují mnohostranné a značné úsilí všech složek SNB. Činnost SNB v tomto smyslu je možno znázornit pomocí schématu, například takto:

získání a prověrka poznatku
operativní vyhodnocení příprava sil
vytřídění a prostředků
rozpracování evidence k zákroku
realizace zákroku v daném prostoru a čase
zadržení pachatelů a předání k dalším opatřením

Tato do jisté míry zákonitá posloupnost činnosti SNB přináší za stávající situace řadu problémů v praxi. Jak ukazují dosavadní zkušenosti, jsou určité problémy v kompetenčních otázkách při prověřování signálů a rozpracování poznatků. Máme na mysli určitou „dvojkolejnost“, tj. realizaci po liniích VB a StB. Je nesporné, že jde o stav daný objektivně, ale na základě principu jednoty SNB by měl ústit do úzké spolupráce a součinnosti.

Určité problémy také přináší dosud nejednotná terminologie. Často se používají různé pojmy, např. „politický“ nebo „kriminální“ teror, „banditismus“, zaměňují se pojmy teror a terorismus atd. Jak vyplývá z definování trestného činu teroru v trestním zákoně, není a nemůže být nepolitický teror. Praxe ukazuje, že pachatelé se trestného činu teroru zpravidla dopouštějí v souběhu s jinými trestnými činy.

S ohledem na určení tohoto studijního materiálu není možné se zabývat terminologií dané problematiky podrobně. Místo obecných teoretických úvah je daleko vhodnější při posuzování činnosti nebezpečných pachatelů se přidržet skutkové podstaty jednotlivých trestných činů, uvedených ve zvláštní části trestního zákona.

Působnost SNB, jakožto mocenského nástroje čs. státu k udržení klidu a pořádku, je z právního hlediska podložena celou soustavou zákonů a interních normativních aktů. Legislativní úprava činností SNB má značný význam. Na jedné straně stanoví práva a povinnosti orgánů státní moci v boji proti zvláště nebezpečným formám trestné činnosti, na druhé straně zaručuje, že postup proti pachatelům bude veden jen a pouze podle zákona. Je pochopitelné, že rovněž poskytuje právní záruku příslušníkům SNB, což je velmi významné z hlediska jejich právní jistoty, zejména při služebních zákrocích, kdy bylo použito násilí, popřípadě i služební zbraně.

Za nejdůležitější zákony a odborná nařízení v tomto ohledu považujeme zejména:

– Ústavní zákon č. 143/68 Sb. stanoví řešení vnitřního pořádku a bezpečnosti státu do společné působnosti ČSSR a řešení záškodnictví, teroru a nebezpečných skupin pachatelů do působnosti MV ČSSR;

– zákon č. 128/70 Sb. vymezuje působnost orgánů federace a republik a stanoví působnost ČSSR ve věcech vnitřního pořádku, řízení VB

v určitých případech a řízení StB v působnosti MV ČSSR; ministru vnitra ČSSR ukládá povinnost koordinovat činnost ozbrojených sborů závaznými pokyny;

– zákon č. 92/49 Sb. , ve znění novel, ukládá mj. ozbrojeným silám úkol spolupůsobit při udržování klidu, veřejného pořádku a bezpečnosti uvnitř státu;

– zákon č. 40/74 Sb. stanoví základní úkoly SNB nejen obecně, ale i v boji proti teroristům a jiným ozbrojeným nebezpečným pachatelům;

– věstník MV ČSSR, částka 32/77, kterým se vydává nařízení MV ČSSR pro činnost SNB při likvidaci záškodnických, teroristických a jiných nebezpečných ozbrojených skupin;

– věstník MV ČSSR, částka 9/82, o úkolech SNB v MBO;

– nařízení MN ČSSR: o zřízení správy SNB určené k zákrokům proti teroristické a obdobné zvlášť nebezpečné trestné činnosti.

– o zřízení oddělení letištních kontrol

– StB,

– o vojskové ochraně vybraných letišť.

Z publikovaných interních normativních aktů patří mezi nejvýznamnější nařízení MV ČSSR částka 32/77, kterým se vydávají „Směrnice pro činnost SNB při likvidaci záškodnických, teroristických a jiných nebezpečných ozbrojených skupin“. Směrnice zabezpečuje jednotný výkon služby v rámci obou součástí SNB. Má celostátní platnost a z časového hlediska se vztahuje na činnost SNB jak v míru, tak i v době války, resp. za branné pohotovosti státu. Zásadní význam má i kodifikace typových plánů a principů teritoriální odpovědnosti KS SNB (náčelníku KS SNB).

Vzhledem k tomu, že od vydání NMV ČSSR částka 32/77 uplynula poměrně dlouhá doba a některé okolnosti, dané zejména vznikem XIV. správy SNB, se změnily, je uvedené nařízení v současné době předmětem připomínkového řízení a má být navržena jeho úprava. Z toho důvodu nebude o tomto nařízení v našem materiálu dále pojednáváno, i když vše, co bude uvedeno, plně uvedený věstník respektuje.

Můžeme tedy provést dílčí závěr: Místo a úloha SNB v boji proti terorismu v ČSSR jsou nezastupitelné. Značná míra společenské nebezpečnosti takové trestné činnosti vyžaduje koncentraci a specializaci sil a prostředků SNB, úzkou vzájemnou součinnost mezi jednotlivými součástmi a schopnost rychlého a účinného zákroku v konkrétním prostoru a čase.

Po stránce legislativní úpravy má SNB dostatečně pevnou základnu v tom, aby boj proti terorismu byl realizován podle zákona. Pro účinnou organizaci sil a prostředků SNB je na základě praktických zkušeností velmi efektivní vytvoření jednotek SNB a vypracování typových plánů služebních zákroků pro různé varianty bezpečnostních akcí.

Ve smyslu vojenského pojetí rozumíme obvykle pod pojmem jednotka označení vojensky organizovaného celku až do praporu včetně. Toto označení v podstatě odpovídá i jednotkám organizovaným v SNB. Skutečnost, že služební zákroky v bezpečnostních akcích nejsou totožné s vedením bojové činnosti vojenských jednotek, a fakt, že činnost příslušníků SNB vychází z jiného zákona než činnost armády, přinášejí i do této problematiky řadu odlišností. Ty se promítají do systému řízení a velení, materiálně technického zabezpečení, taktiky provedení služebního zákroku i jinam.

K provádění služebních zákroků proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům jsou určeny tyto jednotky SNB:

– Útvar zvláštního určení XIV. správy SNB (ÚZU) – převažuje praxe, že ÚZU nebývá nasazen vcelku, ale akci provádí jedna nebo dvě tzv. skupiny zvláštního určení, které mají počet příslušníků srovnatelný přibližně s počtem v družstvu v rámci čety.

– Prapor ze sestavy Pohotovostního pluku VB ČSR. K použití v bezpečnostní akci má tento prapor tři roty příslušníků VB, potřebnou výzbroj, výstroj, dopravní a další techniku.

– Rota Pohotovostního útvaru VB SSR, která se skládá ze tří čet příslušníků VB a speciální výzbroje, výstroje a další techniky.

– Pořádková jednotka SNB v síle čety, ustanovená NMV ČSSR částka 32/77, je dislokována u krajských správ SNB. Má 37 příslušníků, je členěna do tří družstev po 10 příslušnících SNB.

Jednotky SNB určené k boji proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům jsou výkonné jednotky SNB, trvale zařazené na určitém organizačním stupni (MV ČSSR, MV ČSR, MV SSR, KS SNB). V rámci svého předpokládaného použití jsou vycvičeny, vyzbrojeny a vystrojeny. Jejich úkolem nemusí být jen zákrok proti teroristům, ale mohou být použity i při likvidaci průzkumně diverzních skupin nepřátelských armád na našem území za války, k pátracím akcím po uprchlých vězních, k zábraně únosů letadel a podobně. Vždy se jedná o specializovanou činnost v rámci mimořádné bezpečnostní akce na určité části teritoria ČSSR. Specializovaná jednotka SNB manévrem, pohybem a palbou, popřípadě s využitím speciální techniky, si vytvoří v daném prostoru a čase převahu sil a prostředků a pachatele zadrží. Nebude-li jiné východisko, pak s využitím postupu podle zákona – ve zcela krajním případě – provede i fyzickou likvidaci pachatele.

Jednotky SNB svým uspořádáním, zařazením i působností zcela organicky zapadají do celého systému SNB. Při služebních zákrocích proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům prokázaly jednoznačně své opodstatnění. I když v jejich vývoji bude docházet i dílčím změnám, nemohlo by být místo a úloha SNB v boji proti terorismu bez takovýchto jednotek úplné.

IV. PŘÍPRAVA VELITELŮ. ŠTÁBŮ A JEDNOTEK SNB URČENÝCH K BOJI PROTI NEBEZPEČNÝM OZBROJENÝM PACHATELŮM

Složitost a závažnost boje s nebezpečnými ozbrojenými pachateli vyžaduje specializovanou přípravu. To se týká jak náčelníků územních součástí SNB, tak i příslušníků zařazovaných do funkci členů operačních štábů mimořádných bezpečnostních akcí, velitelů jednotek SNB i příslušníků těchto jednotek.

Je nutno hledat a uplatňovat zkušenosti z výcviku bezpečnostních jednotek socialistických zemí. Bylo by chybou ponechat bez povšimnutí i poznatky z výcviku speciálních policejních jednotek kapitalistických států.

Rozebereme základní požadavky na přípravu velitelského sestavu, určeného k organizaci a řízení zákroků proti nebezpečným ozbrojeným skupinám. Protože v obecném přístupu lze vhodně využít jinou literaturu, zaměříme se jen na zvláštnosti, vztahující se bezprostředně k problematice služebních zákroků proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům. Větší pozornost bude věnována přípravě jednotlivců a jednotek.

Příprava náčelníků (velitelů a štábů) zahrnuje oblasti:

– politickou,
– velitelsko odbornou,
– speciální.

V politické oblasti je kladen důraz na pěstování třídní nesmiřitelnosti s podstatou terorismu. Na rozboru skutečných událostí musí být vedeni k poznání nebezpečnosti tohoto druhu trestné činnosti a pochopení nezbytnosti rázného a rozhodného potírání jeho projevů. Studium teorie socialistické revoluce a děl klasiků marxismu-leninismu má být orientováno k dovednosti aplikovat teoretické vědomosti do problematiky služební praxe. Pro současnost osmdesátých let by jako základní kritérium politické připravenosti náčelníků měla platit podmínka vysoké a trvalé akceschopnosti podřízených součástí k plnění bezpečnostních úkolů – tj. bezpečnostní politiky strany – v kteroukoliv dobu a za sebesložitějších podmínek.

Velitelskoodborná příprava musí dát příslušným funkcionářům teoretické znalosti, praktické dovednosti a návyky v plánování, organizování, operativním řízení a kontrole podřízených nejen obecně, ale zejména za zatížených podmínek, v časové tísni, v pravděpodobných prostorech a v objektech zákroků a v součinnosti se zúčastněnými složkami.

Na úseku plánování musí velitelé zvládnout problematiku tvorby a využívání základních řídících dokumentů, jako jsou typové plány, pracovní mapy, rozhodnutí, rozkazy, bojová nařízení atd. Je ověřeno, že zejména při zpracovávání typových plánů pro konkrétní podmínky daného teritoria jsou velmi dobrou pomůckou metody síťových plánů a určování tzv. kritické cesty.

V oblasti organizování musí být hlavní pozornost zaměřena na vytváření účelných a efektivních sestav bojových skupin jednotky s ohledem na zvláštnosti místa a okolnosti zákroku. Důležité je procvičování organizace součinnosti mezi jednotlivými prvky celé bezpečnostní akce, vytvoření souladu mezi činností územních součástí SNB a mezi opatřeními v rámci dané bezpečnostní akce.

Operativní řízení má těžiště v aplikaci zpracovaných dokumentů do praxe s ohledem na konkrétní podmínky a jejich změny v průběhu času. Náčelníci se musí učit pružně a rychle hodnotit situaci, vydávat stručná a věcná nařízení jednotkám a bojovým skupinám. Vážným problémem je praktická organizace součinnosti, zejména uvnitř jednotky provádějící zákrok, čili mezi jednotlivými bojovými skupinami, v závislosti na činnosti pachatelů.

Kontrolní činnost slouží náčelníku, popřípadě štábu, jako zpětná vazba, podle které poznávají, jak se jejich řídící činnost odráží v praxi výkonné složky. Náčelník musí mít neustálý přehled o situaci v kterékoliv fázi bezpečnostní akce. Velitel jednotky musí přesně vědět, co jeho podřízení dělají a jak plní stanovený rozkaz. To však naprosto neznamená vyvolávat neustálý tlak na podřízené, aby podávali hlášení. Ke zvláštnostem služebních zákroků jednotek proti nebezpečným pachatelům patří to, že někteří jednotlivci (specialisté) plní úkol samostatně bez možnosti ovlivnění velitelem. Jejich kontrola v průběhu akce může být úplně vyloučena. Proto vystupuje do popředí mimořádný význam kontrolní činnosti při výcviku. Z výsledku kontrol musí být jisté, že iniciativa podřízených nevybočí ze zámyslu plnění úkolu a vydaných nařízení.

Speciální příprava náčelníků, velitelů jednotek a členů štábů řídících zákroky jednotek je organizována s ohledem na zvláštnosti a předpokládané funkce, které mají příslušní členové zastávat. Především půjde o práci s mapou, s plánovacími a řídícími dokumenty, o radiové a speciální spojení, o vyhodnocování  fotografické a jiné dokumentace. Samostatnou složkou bude vlastní velení. Velitelé jednotek musí zvládnout organizování podřízených bojových skupin v různém terénu a za různých podmínek. Od velitele jednotky se vyžaduje dovednost osobně velet v místě zákroku, pod tlakem času, za situace, kdy nezná všechny potřebné podrobnosti. U těchto funkcí musí být procvičována vzájemná zastupitelnost tak, aby štáb byl schopen pracovat i v neúplném složení.

Příprava jednotky začíná již vlastním výběrem příslušníků. Při výběru a zařazování příslušníků do takových jednotek se musí přihlížet k těmto základním kritériím:

–  opravdový profesionální zájem o službu ve specializované jednotce,
–  ideová zralost a politická vyspělost. Jde o rozhodující základnu pro cílevědomé pěstování dalších vlastností,
–  psychická odolnost nezbytná pro překonávání psychických bariér nejen při    výcviku, ale zejména ve skutečné bezpečnostní situaci, kdy může být ohrožen   i život příslušníka samého,
–  fyzická zdatnost, vytrvalost a tělesná obratnost,
–  schopnost učit se speciálním manuálním činnostem, zabezpečujícím ovládání zbraní a různých prostředků v normálních i ztížených podmínkách,
–  ukázněnost a přiměřená iniciativa vytvářejí předpoklady k tomu, aby příslušník rychle a přesně splnil stanovený úkol a dokázal se přizpůsobit daným okolnostem v akci.

V těchto souvislostech stojí za zmínku alespoň dva z požadavků pro výběr příslušníků západoněmecké speciální policejní jednotky GSG-9: intelektuální zdatnost vyjádřená koeficientem IQ = 110; dále vhodný věkový průměr 28 let.

V. Zásady zákroků jednotek SNB proti skupinám nebezpečných ozbrojených pachatelů

Vlastní příprava jednotky SNB bude probíhat podle obecně známých zásad výcviku postupně podle úrovně předcházející přípravy zařazených. Je nutno začít výcvikem jednotlivce, pak bojových skupin po částech a vyvrcholením je výcvik jednotky v celku. Zkušenosti ukazují, že pro teoretickou lekci je nejvhodnější časová jednotka 2 vyučovací hodiny. Optimální rozdělení poměru teoretických a praktických zaměstnání je asi 1:3, i když to patrně vždy nepůjde. Jednoznačně musí převažovat praktická cvičení v terénu, v objektech a s technikou. Zaměstnání mají probíhat v podmínkách odpovídajících skutečné bezpečnostní akci.

Pro jednotku, která je nově ustavena nebo kde se podstatně změnily počty zařazených příslušníků, se jeví výhodné rozdělit výcvik na následující etapy:

–  základní výcvik – spočívá především ve cvičení jednotlivce a důrazem na   všeobecnou fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a bojové chování, zvládnutí základních druhů zbraní a techniky u jednotky používané. Tato etapa by měla trvat asi 5 měsíců;

–  speciální výcvik – se zaměřuje na dokonalé zvládnutí odborností jednotlivce    (odstřelovač, pyrotechnik, střelec UK, potápěč atd.). Tato fáze by měla trvat asi 3 měsíce. Jedná se především o výrazné zdokonalení znalostí a dovedností již dříve získaných;

–  výcvik v činnosti bojových skupin nejprve samostatných a později v celé jednotce. Tato fáze by měla trvat asi 2 – 3 měsíce.

Z uvedeného je zřejmé, že jeden úplný výcvikový cyklus lze absolvovat za období jednoho výcvikového roku. Z toho lze vyvodit, že minimální doba potřebná k základnímu výcviku nově ustavené jednotky je tedy asi jeden rok. Z tohoto poznání by měl vycházet i kádrový výběr a obměna příslušníků tak, aby u jednotky po skončení výcviku zůstali nejméně 3 roky.

Uvedené rozdělení výcviku není v podmínkách SNB dáno jako norma. Poznatky z výcviku speciálních bezpečnostních jednotek v zahraničí však naznačují, že jde o skutečně optimální způsob.

Jestliže se základní kádr jednotky v dalším roce nezměnil, není třeba celý cyklus opakovat, ale je nutno se orientovat především na trvalou fyzickou kondici, střelecké návyky a secvičenost bojových skupin.

V jednotlivých druzích příprav má výcvik jednotek SNB určité zvláštnosti. Poukážeme alespoň na některé z nich.

–  V tělesné přípravě má být důraz položen na získání a udržení vysoké fyzické    zdatnosti. Patrně nejdůležitější bude pěstování vytrvalosti ve fyzické námaze     a obratnosti k překonávání různých překážek. Vhodnými disciplinami jsou běhy na vzdálenost 3 – 5 km, pochody na vzdálenost 10 – 20 km v terénu a s výstrojí, skoky do hloubky, překonávání vodních překážek, cvičení na speciálních překážkových drahách apod. Jednotlivá zaměstnání bude nutno absolvovat v různých ročních obdobích a za různých podmínek.

–  Ve střelecké přípravě lze smysl výcviku vyjádřit velmi stručně: zasáhnout cíl    výstřelem. Střelecký výcvik nelze provádět jen staticky, ale v souladu s osnovami  střeleb, platnými od 1. 1. 1984, je nutno volit taková střelecká cvičení, která nejvíce odpovídají možné praxi. Každý příslušník jednotky musí dobře ovládnout  všechny druhy zbraní, které jsou jednotce přiděleny.

Také příprava střelců-specialistů (odstřelovač, střelec z UK 59L, RPG 75, broková puška) musí být orientována do podmínek možné skutečnosti. Zejména to platí pro střelce z odstřelovací pušky. Doposud zůstává otevřená otázka vhodných terčů. Jde o to, že od počátku výcviku by mělo být střelcům – příslušníkům SNB vštěpováno, že střelba při služebním zákroku má účel pachatele zneškodnit, ale nikoliv zabít. Na terči, např. vpřed běžící figuře, by maximální bodové hodnocení mělo být umístěno do zón, jejichž zásah zneškodňuje pachatele, ale neohrožuje jeho život.

–   Speciální taktická příprava je rozhodujícím druhem výcviku.  Má za cíl naučit příslušníky jednotky vykonávat zákrok za nejrůznějších  podmínek. Cvičí se v otevřeném terénu, v těžko přístupných místech, v budovách, dopravních prostředcích různých druhů a typů apod. Pro přípravu jednotky a bojových skupin se používá především taktických cvičení, která podle významu a cíle rozdělujeme na:

• • • a) průpravná taktická cvičení,
    • b) bojová taktická cvičení,
    • c) bojová taktická cvičení s ostrou střelbou

• • a) Průpravná taktická cvičení.V nich se procvičují jednotlivci, resp. jednotlivé úkony,  jako  např. zaujímání sestavy bojových skupin, součinnost mezi skupinami, vnikání do různých objektů apod. V průběhu zaměstnání se procvičují 3 – 4  úkony obsahující praktické prvky služebního zákroku jednotky. Jejich znakem má být jednoduchá taktická situace. Opakování a procvičování dílčích činností jednotlivců a skupin učí příslušníky orientovat se ve složitých podmínkách a zvládnout zásady služebního zákroku bojové skupiny nebo jednotky. Cvičení řídí osobně velitel jednotky. Velitelé bojových skupin cvičí se svými podřízenými.
• • b) Bojová taktická cvičení se mají co nejvíce přiblížit skutečnosti. Provádí se s úplným materiálním vybavením jednotky a pokud možno v neznámém terénu. Plně se využije značkařů, cvičného střeliva a technických prostředků. Bojová taktická cvičení jsou velmi vhodná k nácviku typových variant zákroků.
• • c) Bojová taktická cvičení s ostrou střelbou jsou vyvrcholením výcviku jednotky. Provádí se v podmínkách, které se maximálně přibližují možné skutečnosti. Cílem bojových taktických cvičení je prohlubovat návyky v:
  • organizaci velení v MBA proti nebezpečným pachatelům,
• • řízení pohybu bojových skupin v prostoru zákroku,
• • řízení palby v palebných sektorech zbraní.
  • Takováto cvičení již nemůže řídit jen velitel jednotky. Řídícím cvičení bude zpravidla příslušný náčelník teritoriální součásti (OS nebo KS SNB), kde      zaměstnání probíhá. Je podmínečně nutné provést veškerá bezpečnostní opatření, jako je organizace výdeje střeliva ve vyhrazených místech, určení čar nabíjení zbraní, zahájení a ukončení palby, prohlídka zbraní, odběr nespotřebované munice atd.Při těchto cvičeních má významnou úlohu rozhodčí služba a řídící cvičení. Jejich úlohou je především postavit terčovou situaci, ukazovat cíle a rozehrávat dílčí i celkovou bezpečnostní situaci v rámci daného námětu.-  Ženijní příprava – má dát příslušníkům jednotky základní znalosti a dovednosti v práci s trhavinami a s jejich použitím v bezpečnostních akcích. Dále seznamuje příslušníky se základním uspořádáním různých stavebních objektů, s využitím různých druhů ženijních prostředků, zhotovováním a překonáváním, resp. odstraňováním nástrah, zátarasů, překážek atd.-  Vojenská a kriminalistická topografie – příslušníci se učí pracovat s topografickým materiálem, zhotovovat jednoduché plánky a náčrtky míst provedení služebních zákroků, ohledání místa činu, nalezených předmětů a jiných kriminalisticky důležitých objektů.V dalších druzích příprav,  jako je spojovací, technická, výsadková a jiné, jsou příslušníci připravováni na plnění speciálních činností podle svých odborností.Zcela samostatnou kapitolou je psychologická příprava obecně, výběr a výcvik specialistů psychologů zvlášť. Poznatky z bezpečnostních akcí v tuzemsku i v zahraničí ukazují, že má-li být dosažena vysoká pravděpodobnost úspěchu při zákroku specializované jednotky, je nutno uplatnit i problematiku speciální psychologie, a to nejméně v těchto oblastech:- psychologická příprava příslušníků jednotky
    – psychologické působení na pachatele.Závažnost psychologického působení na subjekty i objekty bezpečnostní akce v extrémních podmínkách a situacích si vyžaduje samostatné zpracování. Protože jde o specificky odbornou oblast, nemůže být v tomto studijním materiálu podrobněji rozebrána.
  • Ve smyslu přílohy k NMV ČSSR č. 16/74 čl. 12 je činnost jednotky SNB v mimořádné bezpečnostní akci proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům nutno vždy považovat za závažný služební zákrok. I když každá takováto akce bude mít řadu individuálních zvláštností, je nezbytné respektovat určité zásady, které mají obecnou platnost. Patří sem zejména:
  • a) Zásada zákonnosti
  • Veškerá činnost jednotky jako celku i jednotlivých příslušníků musí být prováděna jen a pouze podle zákona. Nelze připustit, aby ze strany SNB byl porušen zákon, byť by to bylo z nejlepších pohnutek. Praxe ukazuje, že je výhodné do závažných bezpečnostních akcí přizvat přímo do prostoru zástupce prokuratury a s ním konzultovat postup příslušníků SNB na místě. Vhodným příkladem může být mimořádná bezpečnostní akce v létě r. 1984 v Západoslovenském kraji, v katastru obce Trstín. Pachatel držel rukojmí a odmítal se podrobit výzvám velitele zakročující jednotky. Po konzultaci se zástupcem územně příslušné prokuratury a po vyčerpání ostatních možností bylo proti pachateli použito služební zbraně. Dobře vycvičený příslušník SNB prvním výstřelem pachatele zneškodnil, přičemž mu způsobil pouze zranění, které bylo brzy vyléčeno.
  • b) Zásada přiměřenosti
  • Uplatňujeme ji zejména s ohledem na použité síly a prostředky. Cílem zákroku nemůže být usmrcení pachatele, ale naopak snaha přiměřenými prostředky zamezit, resp. překonat jeho odpor, pachatele zadržet a předat ho k dalším opatřením orgánům činným v trestním řízení. Zásada přiměřenosti se zde uplatňuje ve smyslu příslušných zákonných ustanovení o případech nutné obrany a krajní nouze. Nelze při zákroku použít takových zbraní a technických prostředků, které by svým účinkem způsobily nepřiměřeně velkou škodu. Tím je myšleno v prvé řadě ohrožení života a zdraví nezúčastněných osob, ale také škody na majetku.Vzhledem k tomu, že pachatelé nejsou v „přiměřenosti“ svého počínání nijak omezeni, představuje zásada přiměřenosti pro zakročující příslušníky SNB velmi vážný problém. Krátké zbraně, jako pistole, revolvery, případně samopal vz. 61, jsou k palbě na větší vzdálenosti nevhodné nebo k zneškodnění pachatelů v úkrytech neúčinné. Stávající dlouhé zbraně, jako např. odstřelovací puška 7,62 mm SVD-1, mají zase nepřiměřeně velký výkon – smrtící účinek střely z náboje do této pušky je na dráze delší než 4 700 m. U samopalu vz. 58 je tato dráha přes 2 800 m. Střelba z těchto zbraní ve městě, v budovách apod. přináší riziko nežádoucího odrazu střely od betonových stěn panelových domů. Riziko zasažení nezúčastněné osoby je značné. Proto je přínosem zavedení brokových zbraní a speciálního nesmrtícího střeliva. V zahraničí jsou u bezpečnostních jednotek poměrně rozšířeny speciální pušky Smith Wesson ráže 30 mm se speciálními gumovými projektily nebo se střelami s chemickou náplní. V SNB lze zavedení podobné zbraně v budoucnu jistě oprávněně předpokládat, i když patrně nikoliv zbraň dovezenou z USA.
  • c) Zásada územní odpovědnosti
  • Je dána přímo NMV ČSSR č. 32/77. Do pravomoci náčelníků KS SNB náleží použití pořádkových jednotek SNB v síle čety na teritoriu příslušné krajské správy. V době vydání citovaného nařízení ještě neexistovala XIV. správa SNB. V souladu se zákonnými ustanoveními o působnosti MV ČSSR při likvidaci nebezpečných pachatelů, resp. skupin pachatelů, může být   Útvar zvláštního určení XIV. správy SNB z rozkazu MV ČSSR nebo 1. náměstka MV ČSSR použit na kterékoliv části našeho státu.Z územní odpovědnosti MV ČSSR a MV SSR vyplývá obdobně možnost nasazení jednotek ze sestavy PP VB ČSR, resp. PÚ VB SSR.
  • d) Zásada nedílné velitelské pravomoci
  • Při realizaci služebních zákroků pod jednotným velením je nezbytná. Ačkoliv je na první pohled jasná a jednoduchá, přináší její uplatnění v praxi dosti problémů (viz např. zákrok proti sourozencům Barešovým), popřípadě může její neuplatnění být i jednou z příčin neúspěchu (např. zákrok proti bratrům Harajdičovým). Podstata naznačených problémů nejčastěji spočívala v tom, že náčelníci či služební funkcionáři různých stupňů nadřízenosti buďto svoji velitelskou pravomoc překračovali nebo – a to častěji -ji uplatnili jen neúplně.Zásadou nedílné velitelské pravomoci v mimořádné bezpečnostní akci proti ozbrojeným nebezpečným pachatelům rozumíme stav, kdy jediný konkrétní funkcionář SNB v rámci své kompetence vydává nařízení a organizuje opatření k využití sil a prostředků SNB do akce začleněných. Operační štáb, sekretariát a ostatní prvky řídící složky jsou pro tohoto náčelníka pomocným aparátem pro příjem, zpracování a vyhodnocování informací, přípravu podkladů a předání rozkazů a hlášení buď vykonavatelům, nebo nadřízené složce. Do této pravomoci mu smí zasahovat jen jeho přímý nadřízený. S právem vydávat jako jediný velitel rozkazy a nařízení je nerozlučně spjata i osobní odpovědnost tohoto funkcionáře za svá rozhodnutí. Zásada nedílné velitelské pravomoci se uplatňuje v rámci pravomoci každého velitele začleněného do akce.
  • e) Zásada organizovanosti
  • Má za cíl vyloučit v maximální možné míře nahodilost a živelnost v dané bezpečnostní akci. Spočívá v cílevědomém a plynulém uvedení jednotky do pohotovosti, v dovedném uspořádání bojové sestavy, v pevném velení a v pružné reakci na změnu situace. Je zřejmé, že tuto zásadu je nutné zvládnout především v období výcviku jednotky, kdy v zaměstnáních prováděných za podmínek co nejbližších možné skutečnosti získávají velitelé i podřízení potřebné návyky a dovednosti. V této souvislosti jednoznačně vystupuje do popředí užitečnost typového plánování a matematického modelování bezpečnostních akcí. Znalost tvorby a vedení dokumentace pro využití sil a prostředků v bezpečnostní akci je z hlediska této zásady klíčová.Při organizování mimořádné bezpečnostní akce proti ozbrojeným pachatelům bývá charakteristické začlenění značného počtu sil a prostředků resortních i mimoresortních (LM, ČSLA, SNV). Dále je pro výkon služby SNB na daném teritoriu nezbytné, aby mimo danou bezpečnostní akci nebyla zastavena či ohrožena ostatní služební činnost SNB. Proto při správném uplatnění zásady organizovanosti hraje mimořádnou roli organizace součinnosti jak uvnitř SNB, tak i v rámci všech začleněných složek.
  • f) Zásada komplexnosti materiálně technického a zdravotnického zabezpečení
  • Organické jednotky SNB mají předepsané počty prostředků MTZ stanoveny příslušnými tabulkami. Výzbroj a výstroj pro konkrétní akci určí velitel jednotky. Otázky, související se zabezpečením dalších prostředků, musí řešit velitel dané bezpečnostní akce. Jedná se především o zabezpečení součinnostní jednotky speciální technikou a materiálem. Zvláštní pozornost musí být věnována zejména:-  zabezpečení  neselhávajícího spojení,
    –  opatření doplňkové výstroje pro případ nepříznivých povětrnostních podmínek,
    –  teplé stravě při akcích , probíhajících více než 8 hodin, zejména jsou-li jednotky
    v terénu přes noc,
    –  zabezpečení dostatečné přepravní kapacity dopravními prostředky pro jízdu v terénu.MTZ se v průběhu příprav akce řeší plánem materiálně technického a zdravotnického zabezpečení akce. Tento plán tvoří nedílnou součást celkového plánu provedení MBA. Materiální hodnoty prostředků jsou značné. V souvislosti s akcí je nutno řešit i finanční otázky. Proto musí být v rámci komplexního zabezpečení provedeno i správné účtování a evidence použitých prostředků.
• VI. ČINNOST VELITELE JEDNOTKY SNB V PŘÍPRAVĚ A V PRŮBĚHU MIMOŘÁDNÉ BEZPEČNOSTNÍ AKCE

Po obdržení rozkazu od nadřízeného náčelníka provádí velitel jednotky činnost, kterou lze rozdělit následovně:

• a) tvorba vlastního rozhodnutí a vydání rozkazu podřízeným,
• b) velení jednotce v průběhu zákroku.

V rámci rozhodovacího procesu, který končí přijetím rozhodnutí, si velitel jednotky na základě informací, které obdrží od nadřízeného, postupně:

–  ujasní úkol především v tom, jakou úlohu má jednotka v rámci celé bezpečnostní akce. Zda má splnit jen část zákroku v konkrétním místě (vniknutí do objektu a zadržení pachatele), nebo zda má pachatele pronásledovat na větší vzdálenost, zda bude použita celá nebo jen její část, zda bude třeba použít speciální výstroj, techniku nebo neobvyklý postup a komu bude v průběhu zákroku podřízen. Na základě ujasnění úkolu si velitel jednotky připravuje hrubý zámysl k provedení zákroku;

–  provede časový rozpočet, kde klíčovým údajem je stanovená doba pohotovosti jednotky k zákroku v prostoru akce. Z toho vykalkuluje, kolik času potřebuje k uvedení jednotky do bojové pohotovosti v místě dislokace, dále čas na přesun, upřesnění situace na místě a čas na zaujetí bojové sestavy. K pojmu „stanovená doba pohotovosti jednotky k zákroku v prostoru akce„  je nutno uvést, že to může být jednak doba, stanovená nadřízeným velitelem ale také doba, kterou určili pachatelé jako lhůtu, kdy na příklad usmrtí rukojmí, odpálí nálož apod. Proto považujeme určení doby pohotovosti v místě zákroku za klíčové. Z toho lze pak v závislosti na dalších okolnostech rozhodnout o způsobu přepravy jednotky do prostoru akce a o dalších činnostech do okamžiku zahájení vlastního zákroku;

–   vydá předběžná nařízení svému zástupci a velitelům družstev (bojových
skupin) zejména k uvedení jednotky do pohotovosti k odjezdu z místa trvalé
dislokace do prostoru akce a k činnosti od skončení přesunu do vydání rozkazu k zákroku;

–   zhodnotí situaci se zaměřením na počet pachatelů, jejich výzbroj, známou a
předpokládanou činnost. Zhodnotí vlastní síly a prostředky, svou početní
převahu, úroveň vycvičenosti, znalost podmínek i možného průběhu akce,
psychickou a fyzickou odolnost a podobně. Zhodnotí vliv terénu (objektů,
terénních tvarů a předmětu) na možnou činnost pachatelů, ale také přihlíží
k tomu, zda usnadní, či zkomplikují činnost vlastní jednotky. Totéž platí i o
povětrnostních podmínkách, denní a roční době.

Z hodnocení situace, terénu, denní a roční doby vyplynou pro velitele jednotky závěry k organizaci bojové sestavy, k manévru silami a prostředky. Resp. palbou, k využití technických prostředků a k organizaci součinnosti.

Na základě hodnocení situace přijme velitel jednotky rozhodnutí ke splnění daného úkolu. Z rozhodnutí vyplývá uspořádání bojové sestavy jednotky, základní taktický manévr, složení a úkoly bojových skupin, stanoviště velitele jednotky a způsob součinnosti v průběhu zákroku. Podle konkrétních podmínek a okolností přijímá velitel jednotky rozhodnutí buďto podle mapy nebo v terénu.

Pokud to čas a situace dovolí, měl by velitel jednotky po přijetí rozhodnutí provést rekognoskaci v terénu. Při ní si upřesní konkrétní informace o stanovištích pachatelů, o jejich činnosti a možnostech. Dále si upřesňuje realizaci úkolů součinnostních složek (clony v prostoru blokování, postup pátracích skupin, rozmístění dalších hlídek a bojových skupin) a způsob součinnosti s nimi. Upřesňuje úkoly bojových skupin jednotky a studuje terén v prostoru zákroku.

Po rekognoskaci a schválení rozhodnutí nadřízeným náčelníkem vydá velitel jednotky bojový rozkaz k provedení vlastního zákroku. V rozkaze jednotce stanoví:

–   orientační body
–   stručné údaje o pachatelích
–   úkol jednotky SNB jako celku
–   úkoly jednotlivých bojových skupin jednotky
–   úkoly sousedů
–   úkoly zálohy
–   dobu pohotovosti
–   signály, spojení
–   stanoviště velitele jednotky a zástupcem

Podrobnosti jednotlivých bodů rozkazu nelze rozvádět. Vždy budou závislé na konkrétní situaci v místě akce.

Poznatky ze cvičení i z některých skutečných akcí proti ozbrojeným nebezpečným pachatelům ukazují, že je velmi vhodné provede-li velitel jednotky rekognoskaci za účasti jednak velitelů bojových skupin a jednak za účasti velitele bezpečnostní akce nebo jeho zástupce s dobrou místní znalostí. V takovémto případě velitel jednotky vydává velitelům bojových skupin v průběhu rekognoskace nařízení upřesňující jejich nastávající činnost. Tato nařízení mají platnost bojového rozkazu a ten se jako takový nemusí v daném případě již samostatně vydávat. Tento způsob zaručuje veliteli jednotky jistotu, že jeho podřízení úplně a správně pochopí daný úkol. Přítomnost nadřízeného funkcionáře na místě sníží riziko, že by se velitel jednotky mohl dopustit omylu nebo že by vydal rozkaz, který by byl v rozporu se zámyslem celkové bezpečnostní akce.

Po vydání rozkazu podřízeným zaujme velitel jednotky své stanoviště v sestavě a se souhlasem nadřízeného dá povel k zahájení zákroku. Průběh zákroku osobně řídí a velí svým podřízeným.

Důležitým prvkem je organizace součinnosti. Součinnost musí být zorganizována jak mezi jednotlivými bojovými skupinami jednotky, tak i mezi jednotkou a ostatními prvky sestavy v rámci celé bezpečnostní akce. Jedná se o dovedné sladění činnosti jednotlivých prvků v závislosti na vývoji situace v daném prostoru a čase. Jako nejvýhodnější se jeví organizovat součinnost po etapách, na příklad takto:

• 1. etapa zahrnuje přiblížení jednotky do prostoru zákroku a zaujetí bojové sestavy v terénu;
• 2. etapa zahrnuje období od vydání výzvy pachatelům k tomu, aby se vzdali, do doby ovládnutí objektu s pachateli a jejich zadržení;
• 3. etapa přichází v úvahu tehdy, nebyla-li zteč úspěšná, nebo když se většině pachatelů podařilo z objektu uprchnout.Čím podrobněji budou úkoly součinnosti v jednotlivých etapách předem stanoveny, tím lepší předpoklady budou vytvořeny nejen pro velitele jednotky, ale i pro úspěch celé mimořádné bezpečnostní akce.

VII.  BOJOVÁ ČINNOST JEDNOTKY SNB V PRŮBĚHU ZÁKROKU PROTI NEBEZPEČNÝM OZBROJENÝM PACHATELŮM

Kapitola pojednává nejprve o činnosti jednotky v těchto obdobích: přiblížení do prostoru zákroku, zaujetí bojové sestavy, provedení zteče a ukončení akce, čili o činnosti jednotky jako celku, a pak o činnosti jednotlivých bojových skupin.V době přibližování do prostoru zákroku má být sestava jednotky volena tak, aby co nejlépe umožňovala zaujetí bojové sestavy jednotlivých prvků v terénu. Přibližování do prostoru zákroku má být rychlé a organizované. Dle možností má být provedeno skrytě s využitím momentu překvapení. Nelze-li přiblížení utajit, pak rázné a organizované zaujetí sestavy působí na pachatele silným demoralizujícím vlivem. Jeví se výhodné provést kombinaci skrytého a otevřeného přiblížení s tím, že část jednotky, která se přibližuje nikoliv skrytě, provádí klamný manévr.

Zaujetí bojové sestavy v místě zákroku, což je vlastně svým způsobem obklíčení objektu s pachateli (nezaměňovat s uzavřením prostoru clonami a hlídkami v rámci širších opatření velitele MBA), je velmi choulostivou záležitostí, která může rozhodnout o úspěchu či neúspěchu zákroku již na jeho počátku. Spěch, neopatrnost, demaskování vede k prozrazení manévru před pachateli. To může mít za následek usmrcení rukojmí, zahájení palby na příslušníky jednotky a další škodlivé účinky. Zaujetí bojové sestavy musí být provedeno po dořešení otázek souvisejících a vyvedením nezúčastněných osob z prostoru zákroku a po podrobném stanovení způsobu provedení zákroku, včetně součinnosti.

K zaujetí sestavy jednotky je – pokud to vůbec přichází v úvahu – vhodné využít léčky. To znamená zaujmout sestavu v takovém místě, kam pachatelé teprve dorazí nebo kam budou takticky vhodným manévrem navedeni. Toto lze s vysokou pravděpodobností úspěchu provést v situaci, kdy pachatelé využívají dopravního prostředku nebo prchají pěšky známým směrem apod. Znovu připomínáme, že takový způsob je velmi vhodný pro předem zpracované typové plány s využitím matematického modelování – viz projev plk. prof. JUDr. Penzéše na II. kriminalistickém sympoziu v ČSSR v listopadu 1984.

Provedení zteče je nejzávažnější část tohoto typu služebního zákroku. Nastává tehdy, jestliže se pachatelé ani po výzvě nevzdají a jejich odpor trvá. Zákrok musí být proveden rázně a s jistotou tak, aby odpor pachatelů byl překonán. V V. kapitole se pojednává o obecných zásadách služebních zákroků tohoto typu a je nutno připomenout, že k zásadě přiměřenosti nepatří jen použití prostředků s „přiměřeně“ nízkou účinností. Naopak jde o to, aby způsob a prostředky použité při zákroku byly natolik účinné, aby zamezily další nezákonné počínání pachatelů a aby byly s to odpor pachatelů překonat v době co nejkratší. Je pochopitelné, že i v těchto případech bude nutno dle okolností šetřit životy a zdraví pachatelů, neboť ani jednotka SNB nemá za cíl pachatele usmrtit, ale zabránit mu v trestné činnosti.

Ukončení akce – následuje po úspěšně provedené zteči. Pachatelé, kteří se vzdali, jsou zajištěni a po provedení osobní prohlídky předáni k dalším opatřením. Zraněným osobám je poskytnuta první pomoc, pokud se tak již nestalo dříve, a jsou  případě potřeby odsunuty do příslušných zdravotnických zařízení. Prostor, ve kterém byl zákrok proveden a pachatelé zadrženi, se prohledá, nalezené předměty se zajistí, zhotoví se kriminalistickotechnická obrazová a textová dokumentace místa činu.

Velitel jednotky vyhlásí podřízeným velitelům rozkaz k ukončení činnosti v prostoru akce. Provede prohlídku zbraní, odběr nespotřebované munice, výbušek, granátů, dýmovnic apod. Vydá pokyny k organizaci odjezdu. Hlásí veliteli bezpečnostní akce ukončení činnosti a podle jeho pokynu s jednotkou opustí místo zákroku.

V popisu činnosti bojových skupin je nutno nejprve upřesnit pojmy:

–  organická sestava
–  bojová sestava

Organickou sestavou je myšlena sestava dle tabulek předepsaných počtů, tj. rot v rámci praporu, čet v rámci rot a družstev v rámci čet (popř. skupin zvláštního určení v rámci Útvaru zvláštního určení XIV. správy SNB). Tuto sestavu nelze zaměňovat s bojovou sestavou, tj. s uspořádáním jednotky do prvků nejlépe odpovídajících zámyslu a průběhu dané bezpečnostní akce.

V podmínkách SNB se uspořádání bojové sestavy jednotky k provedení zákroku proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům vyvinulo tak, že její jednotlivé prvky nejčastěji (neboť není žádná norma, která by to stanovila pro celý resort MV závazně) označujeme takto:

–  útočná skupina
–  zajišťovací skupina
–  skupina palebné podpory
–  skupina odpoutání pozornosti
–  technická skupina
–  specialisté (jednotlivci)

Podle místa a okolností zákroku rozhodne velitel jednotky, kolik a jakých skupin bude z jednotky vytvořeno. Pochopitelně to nemusí být vždy všechny uvedené skupiny.

–   Útočná skupina – tvoří hlavní složku celé sestavy. Jejím úkolem  je proniknout do bezprostřední blízkosti pachatelů, překonat jejich odpor a postupně je zadržet. Výzbroj, výstroj  a manévr skupiny bude vždy záležet na konkrétních okolnostech případu. Příslušníci budou vybaveni neprůstřelnými vestami, kuklami, speciálním střelivem (SHORT-STOP) atp. Podle okolností mohou být použiti i služební psi k prvnímu útoku na pachatele.

–  Zajišťovací skupina – má za úkol zajistit postup útočné skupiny a nedovolit pachatelům únik z prostoru zákroku. Těchto skupin bude v sestavě více, zpravidla dvě až tři. V podstatě tvoří obklíčení objektu v co možná nejmenší blízkosti.

–  Skupina palebné podpory – plní obdobný úkol jako zajišťovací skupina. Jejím hlavním úkolem je využití výkonných zbraní (UK-59L, RPG-75, brokové zbraně) k ničení odporu pachatelů zejména ve fázi přibližování útočné skupiny k objektu. Může také těmito zbraněmi vést palbu proti pneumatikám vozidla s pachateli, ničit kryty a barikády apod.

–  Skupina odpoutání pozornosti – provádí klamný manévr buď pěšky, nebo s využitím různé techniky (automobil, OT, vrtulník) s cílem upoutat na sebe pozornost pachatelů a umožnit útočné skupině vniknutí k pachatelům z jiného směru. Tuto činnost odpoutání pozornosti může plnit i jednotlivec či dvojice.

–   Technická skupina – je složena ze specialistů potřebných v dané akci. Mohou to být např. potápěči, chemici, pyrotechnici, může do ní být zařazen pilot s vrtulníkem apod.

–  Specialista – jednotlivec – plní jeden až dva ryze specializované úkoly ze samostatného stanoviště a individuálním způsobem. Typický specialista v tomto pojetí může být střelec z odstřelovací pušky, který má za úkol ve vhodném okamžiku jediným výstřelem zneškodnit konkrétního pachatele. Nebo to může být psycholog určený k vyjednávání s pachateli. Lze sem také zařadit například pyrotechnika k odpálení nálože, která vyrazí dveře a jiné.

Součástí každé bojové sestavy jednotky provádějící zákrok proti nebezpečným pachatelům má být záloha v počtu (u jednotky v síle čety) asi 5 až 10 příslušníků. Záloha plní v průběhu akce úkoly podle bojového nařízení velitele jednotky.

S ohledem na místo, kde je zákrok prováděn, je nutno respektovat určité zvláštnosti. Uvedeme některé z nich, které se při cvičeních i skutečných zákrocích ukázaly jako podstatné.

–  V městském a zastavěném terénu – je možné využít ke vnikání do budov odlehlé strany, střechy a sklepní otvory. Střelba bude vedena na krátké až velmi krátké vzdálenosti bez možnosti dlouhého zamiřování. Zvláštní pozornost bude nutno věnovat vyvedení nezúčastněných osob z ohrožených prostorů. Vhodně lze využít klamný manévr k odpoutání pozornosti. Ve výbavě příslušníků SNB se uplatní kukly, ochranné vesty, provazové žebříky, slaňovací pomůcky. K přerušení odporu pachatelů je možno využít dýmotvorné a slzotvorné prostředky.

–  Ve volném a lesním terénu – je nutné nasadit větší počet osob. Střelba může být vedena na větší vzdálenosti, proto vyžaduje delší a přesnější míření. Je nezbytné věnovat pozornost úkrytům v korunách stromů, v zemi, ve skalách a stráních. Vhodné je využít služebních psů. Může nastat omezená průchodivost pro automobilní techniku. K přehrazení pravděpodobných směrů postupu pachatelů lze na výhodných místech použít přenosné signální a nástražné prostředky.

–  Proti osobám v dopravních prostředcích – zde je značné riziko zranění rukojmích či nezúčastněných osob. Je téměř nemožné přesně zamířit a střílet lze jen na velmi krátké vzdálenosti. I střelba tzv. škokujícím střelivem nevylučuje riziko usmrcení zasaženého. V dopravních prostředcích je vhodné využít slzných a dýmových prostředků, popřípadě výbušek typu P-1.

VIII. SHRNUTÍ NĚKTERÝCH POZNATKŮ

V roce 1977 bylo vydáno nařízení MV ČSSR č. 32, o zřízení pořádkových jednotek SNB v síle čety, ve kterém byly stanoveny základní pokyny k typovým plánům mimořádných bezpečnostních akcí. Od té doby již uplynula dlouhá doba a za ten čas bylo získáno mnoho poznatků. Nemáme na mysli rozebírat NMV ČSSR č. 32/1977, protože to je předmětem činnosti jiných autorů. Chceme se dotknout některých poznatků, které byly za uplynulou dobu získány na VŠ SNB Praha a jsou zpracovány nebo rozpracovávány na katedře služebně vojenské přípravy.

K otázkám velení jednotkám SNB

Není žádný zásadní rozdíl v metodách velení jednotce SNB určené k provedení zákroku proti skupině nebezpečných ozbrojených pachatelů a jednotce určené k jinému typu zákroku. Základní algoritmus – plánování, organizování, operativní řízení a kontrola – platí beze změny. Samozřejmě že zde působí jako dominantní takové okolnosti, které u jiných druhů mimořádně bezpečnostních akcí buď vůbec chybí, nebo se vyskytují jen ojediněle. Jsou to zejména tyto okolnosti:

1)  Zákrok se vždy provádí s předpokladem použití střelných zbraní. Je zde tedy objektivní riziko ohrožení života a zdraví více osob.

Tato mimořádně závažná okolnost musí být promítnuta do výběru, výcviku příslušníků, jejich výzbroje a výstroje, ale i do organizace vlastní mimořádné bezpečnostní akce v daném prostoru a čase. Ukazuje se často problematické splnit zákonnou povinnost před použitím zbraně příslušníky SNB, tj. dát výzvu pachatelům. Úkryt nebo objekt pachatelů může být tak dislokován, že k nim výzva nedolehne. Nebo se může jednat o tak nebezpečnou situaci, zejména jsou-li drženi rukojmí, že vydání výzvy by mohlo rukojmí ohrozit.

Proto je velmi důležité, aby, v souladu s ustanovením § 36 zákona č. 40/74 Sb., velitel jednotky před tím, než bojové skupiny zaujmou sestavu, vydal jednoznačný rozkaz, kdo, kdy a proti komu konkrétně zbraň použije. Má-li takovýto úkol splnit např. specialista-odstřelovač na samostatném stanovišti, je jediná možnost, jak dodržet zákon: po zaujetí stanoviště střelec hlásí radiostanici veliteli jednotky situaci a smí vystřelit, až dostane individuální rozkaz. Útočná skupina vnikající do objektu musí dostat rozkaz k použití zbraní před ztečí.

2)  Zákrok jednotky se vždy provádí v součinnosti s příslušnou teritoriální součástí SNB a zpravidla v přechodné podřízenosti veliteli mimořádné bezpečnostní akce.

V součinnosti mohou být zapojeny i mimoresortní složky, zejména ČSLA a proto je účelné zřízení operačního štábu, včetně sekretariátu, aby za přiměřené dělby práce mohly být do detailů řešeny otázky součinnosti a MTZ.

Pro mimoresortní složky je nezbytné legalizovat jejich působnost pro SNB. Počet příslušníků štábu by neměl přesahovat 4 až 5 osob. Funkci sekretariátu může velmi dobře plnit směna operačního střediska. Přísně musí být uplatněna zásada nedílné velitelské pravomoci.

3)  Zákrok musí být vždy co nejpodrobněji dokumentován od samého počátku. Je žádoucí, aby z hlediska účelu plnila dokumentace tyto požadavky:

• • a) prokazovala organizovanost a cílevědomost postupu příslušníků SNB,
  • b) dokumentovala zákonnost celého zákroku i jeho dílčích částí,
  • c) dokumentovala činnost jednotlivých pachatelů v prostoru zákroku,
  • d) dokumentovala škody a ztráty, ke kterým v průběhu zákroku došlo, včetně toho, kdo je způsobil.U škod na zdraví alespoň základní popis zranění, u škod na majetku alespoň přibližné vyčíslení.4)  Zákroky PJ SNB v síle čety (u KS SNB) lze na základě analýzy mimořádně bezpečnostních akcí v uplynulých letech nacvičovat jako typové zákroky na určité objekty (terén, budova, dopravní prostředky, objekty zabezpečované centrální ochranou), včetně uvádění jednotky do pohotovosti k bezpečnostní akci a přesunu do vytypovaných míst. Z metod matematického modelování je velmi dobrou pomůckou zpracování síťového grafu s určením kritické cesty. Ukazuje se, že největší rezervou z hlediska času je doba, ve které se příslušný odpovědný náčelník SNB rozhoduje o provedení zákroku jednotkou.

K otázkám použití služebních zbraní

V převažující většině případů, kdy došlo k použití střelných zbraní příslušníky SNB, jednalo se o střelbu na vzdálenost řádově v desítkách metrů. Jen výjimečně přesáhla vzdálenost střelby hranici 200 až 300 m. Povaha podmínek použití střelných zbraní příslušníky SNB v míru prakticky vylučuje možnosti střelby dávkami a na skupinové cíle. Proto se jeví objektivní technický problém ve vysoké účinnosti náboje 7,62 mm do odstřelovací pušky, který má smrtící účinek na vzdálenost přesahující 4700 m. Byl proveden experiment spočívající v montáži puškového zaměřovacího dalekohledu na samopal vz. 58 Pi. Střelecké zkoušky na vzdálenost od 50 do 150 m prokázaly přijatelnou přesnost střelby i při použití nábojů 7,62 mm vz. 43 redukovaný a zaměřovací. U těchto nábojů je délka smrtící dráhy střely asi 1000 m, což považujeme z hlediska přiměřenosti při použití střelné zbraně za významné.Zavedení brokových zbraní ráže 12 lze považovat za perspektivní. Zejména pokud jde o střelbu broky velkého průměru (až 8,1 mm) nebo jednotnou střelu S ball Plastik nikoliv proti osobám, ale k vystřelování oken, k prostřelení pneumatik atd. Při experimentální střelbě na pneumatiky různých druhů se ukázala 100 % spolehlivost průstřelu pneumatik nábojem SB ráže 12 s broky  Ø 8,1 mm až na vzdálenost 60 m.  Pro služební účely v SNB se jeví vhodný brokový automat (např. sovětská puška NC 2112 ráže 12), neboť při jednom nabití dovoluje střelbu až 5 nábojů celkem. To je pro služební zákrok patrně maximum. Dobře vycvičený střelec by měl být schopen splnit úkol i s brokovou kozlicí (ZH 301 nebo ZM  302)bez vážnějších problémů. Všude tam, kde se předpokládá možnost střelby na pneumatiky jedoucího automobilu, by měly mít brokové pušky jednoznačně přednost před jinými služebními zbraněmi.

Čas od času bývá kladena otázka, zda je vhodnější pistole či revolver. V souvislosti se zavedením revolverového náboje SHORT-STOP (CS SS-1 a CS SS-2) pro některé jednotky SNB lze mít za to, že pro potřebu speciálních zákroků je vybavení určitým počtem revolverů zcela na místě. Rozhodující je kvalita příslušné zbraně. Autor této brožury měl možnost dlouhodobě porovnat tři druhy revolverů: ASTRA (Španělsko), TAURUS (Brazílie) a GRAND (ČSSR) – všechny ráže 38. Z tohoto porovnání vyšel nejlépe československý revolver GRAND. Zarážející byla nepřesnost jednoho ze dvou revolverů TAURUS a poměrně vysoká poruchovost obou brazilských zbraní (uvolňování středového šroubu bubínku), což způsobovalo nemožnost vyklopení bubínku pro nabíjení.

Náboj typu SHORT-STOP může, jak bylo prakticky prokázáno, usmrtit osobu, kterou zasáhne, je-li střelba vedena na velmi krátkou vzdálenost. To znamená nezbytnost nácviku pudové střelby s cílem zasáhnout v omezeném čase a v omezeném prostoru osobu do takové části těla, kde nehrozí jednoznačně usmrcení. Ovšem právě tento druh střelby v kabině autobusu, v letadle apod. je asi nejproblematičtější.

K otázkám dopravních prostředků

Čas patří k nejpodstatnějším faktorům, limitujícím úspěšnost služebního zákroku. Ukazuje se jako nejvýznamnější „vyhrát závod s časem“ do doby, kdy jsou pachatelé lokalizováni v určitém místě, čili kdy je zastaven jejich postup (útěk apod.). Tím okamžikem je zpravidla faktor času na straně SNB a další spěch by již nemusil být prospěšný, spíš naopak.

Pro získání iniciativy příslušníky SNB je tedy podstatné, aby byli v místě zákroku co nejdříve. Možnosti, jak toho dosáhnout, jsou dosti omezeny. Pokud nejde o jízdu po dálnici, pak nynější automobilní technika, kterou mají jednotky SNB k dispozici, nedovolí větší průměrnou rychlost jízdy než asi 60 km/hod. mimo obec a v obci asi o 10 – 15 km/hod. méně. Z hlediska potřeb dané akce je žádoucí, aby v místě zákroku byla co nejdříve bojová skupina v počtu asi 5 – 10 příslušníků SNB. Ti by měli být schopni stejně početnou i mírně početnější skupinu pachatelů zdržet na místě do příchodu zbytku jednotky. Na našem pracovišti byl po dobu asi jednoho roku ověřován automobil T-613 s velmi jednoduchou úpravou pro uložení zbraní a materiálu přímo v kabině vozidla. Bylo prokázáno, že bojová skupina 5 příslušníků SNB je schopna být uvedena do plné pohotovosti a vyjet k zákroku v mimopracovní době do 15 minut od vyhlášení poplachu. S tímto vozidlem lze na vzdálenost asi 120 – 130 km dodržet průměrnou rychlost jízdy 90 km/hod. Rozměry oken umožňují bezproblémové vedení palby i dlouhými zbraněmi za jízdy. Bylo provedeno porovnání doby přesunu s tímto vozidlem a s vrtulníkem Mi-8, jehož cestovní rychlost je asi 200 km/hod. Na vzdálenost 130 km vychází shodný čas. Uvážíme-li, že vrtulníky jsou k dispozici jen ve Středočeském a v Západoslovenském kraji, je toto porovnání jednoznačně ve prospěch T-613. Navíc je vrtulník závislejší na povětrnostních podmínkách než automobil.

Problematika využití vrtulníků pro zákroky proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům má řadu aspektů a je v současné době předmětem samostatného rozpracování. Ze stávajícího trendu však lze odhadovat, že v nejbližších letech bude jejich využití podstatně menší, než by mělo a mohlo být. Jedním z faktorů tohoto nikoliv optimistického odhadu je skutečnost, že na teritoriálních součástech SNB (krajských či okresních správách) jsou zkreslené představy o možnostech vrtulníků a převládá velmi velká opatrnost při jejich vyžadování. Poznatky a zkušenosti z využívání vrtulníků pro bezpečnostní akce, systematicky zpracovávané na VŠ SNB od roku 1979, prokazují, že použití vrtulníků v bezpečnostních akcích proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům je plně oprávněné. Jako příklad uvedeme cvičení, při němž bylo vrtulníku použito pro přepravu bojové skupiny SNB v počtu 11 příslušníků s úkolem vypátrat, pronásledovat a zadržet skupinu pachatelů, prchajících z Prahy v automobilu směrem ke státní hranici. Pachatelé byli vypátráni, s časovým předstihem bylo nalezeno a zaujato stanoviště k zákroku a pachatelé byli zadrženi. Cvičícím příslušníkům SNB byl dán popis vozidla a pachatelů až po nástupu do vrtulníku, včetně přibližného směru postupu pachatelů. Značkaři – pachatelé nevěděli nic ani o místě, ani o způsobu zákroku proti nim.

Využití bojových vojenských vozidel proti pachatelům má své opodstatnění. Zejména kolové obrněné transportéry (OT-64) jsou velmi účinným a užitečným prostředkem. Problémem je vycvičenost osádky a hlavně vyježděnost řidiče. Pancéřování obrněného transportéru je odolné proti většině střel z ručních zbraní, proto přichází v úvahu jako prostředek pro útočnou skupinu, neboť se může přiblížit až těsně k objektu, přičemž postupujícím příslušníkům SNB vytváří účinný kryt.

Pro případ zákroků v době války proti průzkumně diverzním skupinám a podobně má velký význam i lafetovaná výzbroj, která v míru nemůže být (plně) využita.

Je samozřejmé, že je mnohem více problémů, než zde bylo uvedeno. Rozsah této brožury a okolnost, že řada otázek je v současné době samostatně rozpracovávána, vede k tomu, že od dalšího rozepisování je upuštěno. Bez determinace problémů do dalších částí je komplexní pochopení problematiky nemožné. Proto nechť tato publikace slouží jako námět k dalšímu rozpracování.

ZÁVĚR

Místo a úloha jednotek SNB určených k zákrokům proti skupinám nebezpečných ozbrojených pachatelů zapadají zcela organicky do celého systému služební činnosti SNB a nelze je nahradit. Úlohou jednotek SNB je provést v souladu se zákonem rázný a kvalifikovaný zákrok i s použitím přiměřeného násilí v situaci, kdy jsou ostatní možnosti plně vyčerpány. Tím naplňují jednotky SNB specifickým způsobem a ve specifických podmínkách zcela konkrétně bezpečnostní politiku strany na úseku ochrany vnitřního pořádku a bezpečnosti osob a socialistické společnosti.

Studijní pomůcka, která je určena všem příslušníkům SNB zainteresovaným na služebních zákrocích proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům, vznikla přepracováním skripta VŠ SNB se stejným názvem, vydaným pro studenty VŠ SNB v r. 1984. V novém vydání se upustilo od kapitoly schematicky rozebírající čtyři možné varianty služebních zákroků, které byly z metodického hlediska vhodné pro studenty VŠ SNB. Autor se domnívá, že zejména velitelé jednotek mají z praxe dostatek vlastních vědomostí a zkušeností, cvičných variant mohou vypracovat nepřeberné množství. Autor považuje za užitečnější publikovat poznatky získané při práci na problému, protože přece jen ve škole je více prostoru pro teoretickou práci než u výkonných součástí.

Problematiku boje proti terorismu nelze považovat za uzavřenou, autor bude vděčný za každou připomínku z praxe.

PŘEHLED ZÁKLADNÍ POUŽITÉ LITERATURY
1. Lenin, V.I.: O práci bezpečnostních orgánů. Praha, 1978. Svoboda 1978
2. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Rudé právo 1971
3. Zákon č. 40/74 Sb.
4. Zákon č. 140/64 Sb.
5. Zákon č. 10/69 Sb.
6. Nařízení MV ČSSR č. 32/77
7. Nařízení MV ČSSR č. 1/79
8. Nařízení MV ČSSR č. 9/82
9. Zouhar, J. : Místo a úloha jednotek SNB určených k boji proti
teroristickým a jiným ozbrojeným skupinám nebezpečných
pachatelů (skripta VŠ SNB). Praha 1984
10. Příručka pro funkcionáře LM. Praha, Naše vojsko 1977

OBSAH

Úvod ……………………………………………………………………. 3
I. Charakteristika některých zahraničních teroristických skupin a organizací………………………………………………………… 7
II. Vliv terorismu na bezpečnostní situaci v ČSSR………………… 16
III. Místo a úloha SNB v boji proti terorismu v ČSSR……………… 21
IV. Příprava velitelů, štábů a jednotek SNB určených k boji proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům…………………………. 27
V. Zásady zákroků jednotek SNB proti skupinám nebezpečných ozbrojených pachatelů……………………………………………. 36
VI. Činnost velitele jednotky SNB v přípravě a v průběhu mimořádné bezpečnostní akce………………………………………… 41
VII. Bojová činnost jednotky SNB v průběhu zákroku proti nebezpečným ozbrojeným pachatelům………………………… 45
VIII. Shrnutí některých poznatků……………………………………… 51
IX. Obrazová příloha………………………………………………… 59
Závěr………………………………………………………………. 69
Přehled základní literatury………………………………………. 70

Autor pplk. ing. Josef ZOUHAR

Název Místo a úloha jednotek SNB určených k boji proti teroristickým a jiným ozbrojeným skupinám nebezpečných pachatelů.
Určeno pro služební potřebu příslušníků SNB
Vydání První
Rok vydání 1985
Náklad 1 500 výtisků
Vydává Správa pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní
a propagační činnost
Povoleno PVS-0801/II-85
Vytiskla tiskárna RVO PŠ SNB Brno