Jak na stavbu repliky vozidla Veřejné bezpečnosti

Předpisy, normy, nařízení

Na drtivou většinu vzhledů, postupů a montáží existovaly montážní a jiné předpisy, Některé vlastníme i v originálech. Čím novější období, tím více bylo vše popsané a některé výkresy i detailně ukazovaly kam, jak a co montovat a upravovat, ukazovaly i jednotlivé součástky jako pomocné držáky, úchyty apod. Vozidla tedy nebyla dodávána a upravována „jen tak, jak koho napadlo“, jak dnes mnozí tvrdí. Samozřejmě mohly se vyskytnout výjimečně nějaké kusy vozidel, které nebyly přesně tak, jak měly být, ale byla to spíše záležitost přechodná nebo záležitost do té doby, než si všiml takového nesouladu nadřízený. Těmito výjimečnostmi není nikdy dobré se řídit, pokud chcete opravdu postavit věrné vozidlo VB.

Výběr vozu

Především je potřeba si říci, jaké „období“ budete stavět – zda modrobílé nebo žlutobílé. Zde je potřeba vědět, zda máte již vozidlo k dispozici, tedy víte rok výroby, či ho budete kupovat. Modrobílá vozidla se začala objevovat v roce 1957 a jezdila i po roce 1975, kdy bylo zavedeno žlutobílé zbarvení. Ale i modrobílá vozidla, pokud prošla větší opravou, bývala pak přelakována do žlutobílé. Tedy volba vozidla je víceméně dána i volbou zbarvení a naopak.

Při stavbě vozidla je však nejlépe mít k dispozici dobovou fotografii, která odpovídá přesně typu a modelu vozidla. Řídíme se podle ní jak a kde umístit nápisy, jaké vybrat SPZ a rozlišovací kódy na střechu a kam umístit antény, maják, radiostanici apod. Po výběru fotografie a vozidla zvolíme další postup. Vozidlo by mělo být bez úprav jak dobových tak nedobových, bez střešního okna, bez mřížek, spojlerů, litinových kol, snížených podvozků apod. Čelní i ostatní skla by měla být bez nálepek a cedulek. Interiér vozidla by neměl vypadat jako výstavní vitrínka všeho, co kdo nasbíral z dob minulých, i kdyby se jednalo o dobové předměty. Za okno nepatří sochy Leninů, vlaječky všeho druhu, části oblečení, obušky a zásahové přilby, plexisklové štíty atd. Například dobový předpis PMJ Praha opravdu uvádí, že vozidla hlídek měla permanentně vozit dva plexisklové zásahové štíty a dvě zásahové přilby, ale v kufru vozidla. Ne všechny automobilové značky se u Bezpečnosti objevily, např. Trabant nebo Velorex u VB nesloužily, z jiných značek se v provozu u VB objevilo třeba jen pár exemplářů. Opět připomínáme, že je nejlépe zaopatřit si dobovou fotografii. Co  se týká motocyklů, je postup vždy obdobný. Žlutobílé zbarvení s nápisy VB se používalo do července 1991, kdy byl nápis VB nahrazen nápisem POLICIE a později bylo žlutobílé zbarvení vystřídáno zbarvením bílým se zeleným pruhem. I z tohoto hlediska je tedy potřeba brát ohled na to, že typy vozidel vyráběných po tomto datu, nemohou být žlutobílé s nápisem VB.

Barva vozu

Pokud se jedná o modrobílé zbarvení, pak by mělo mít vozidlo tovární odstín modré barvy dle dobového vzorníku daného výrobce. Nemělo by tedy mít jiné např. novodobé odstíny nebo metalízy apod. Závazným pokynem FMV z roku 1976 pak bylo stanoveno barevné provedení vozidel, byly určeny rozpoznávací kódy na střechy vozidel a umístění i velikosti všech písmen. Pokud má jít o žlutobílé vozidlo, pak barvy odpovídají – žlutá RAL 1028 žluť melounová, dle ČSN 6400 žluť chromová a barva bílá pak RAL 9010 dle ČSN 1000. Písmena pak černá RAL 9005 dle ČSN 1999. Tyto barvy, resp. barvy ČSN jsou uváděny i ve vyhlášce 100 z roku 1975. Vozy měly písmena lakovaná a až v pozdějších letech lepená. Barva vozu by měla být i v interiéru alespoň na viditelných částech Na následujícím fotu originálních dveří je vidět, že se vozidla přestříkávala i zevnitř.

Pokud je to možné, je tedy lepší nastříkat nebo lakovat celou karoserii: skelet vozidla žlutou barvou a otevíratelné části, tedy dveře a kapoty, bílou barvou. Nabarvit kufr a motorový prostor, pokud je to možné, není od věci a vypadá to lépe, pokud je barva vozu jednotná. Motocykly jezdily po roce 1945 v civilní barvě, od roku 1957 pak byly dodávány v modrobílém zbarvení bez nápisů, kdy bílé byly schránky. U motocyklů JAWA typ „Californian“ se již lze setkat s písmeny VB na kapotáži v bílém pruhu stejně tak pak i u žlutobílých motocyklů s kapotáží typu JAWA 634. Předpis pak stanovil pro žlutobílé provedení motocyklů: rám, blatníky, ochranný štít v barvě chromová žluť a schránky na baterii a nářadí v barvě bílé.

Některé větší nebo speciální vozy se pak v modrobílých nebo žlutobílých barvách celé neobjevily a u modrobílého zbarvení se provedlo označení jen pruhem s linkami a nápisem VEŘEJNÁ BEZPEČNOST. A v žlutobílém období se pak natřely dveře, které se olemovaly žlutým pruhem a na střed se umístil nápis VB. Nebo se provedlo jen obarvení otevíratelných částí vozidel a umístil se nápis VB.

Nápisy

K počátkům modrobílého zbarvení patří do bílého pruhu nápis HLÍDKA VB a do pozdějších let pak nápis VEŘEJNÁ BEZPEČNOST.

Předpis pro provedení modrobílých vozidel najdete v naší sekci Návody. Pruh byl po celé délce boku vozidla a písmo bylo vysoké 10 cm a široké 3,7 cm, tloušťka nožiček písma pak 1,2 cm. Celý nápis VEŘEJNÁ BEZPEČNOST byl většinou široký 70 cm. Lemován byl červenými linkami nahoře i dole o výšce 1 cm. Na většině vozů byl celý nápis jen na předních dveřích. Pokud byla u modrobílých vozů modrá barva příliš světlá, nápis se pak přetíral modrou nebo černou barvou. Na zadní části ani na přední části vozu nápis nebyl. Co se týká pruhů je opět nejlépe řídit se konkrétní dobovou fotkou daného vozidla.

Předpis pro provedení žlutobílých vozidel najdete v naší sekci Návody. Písmena VB u žlutobílých vozů se umisťovala na kapoty co nejblíže k okraji, a ne k čelnímu sklu. Tento předpis upravuje návod na umístění a velikosti písma kulatého. Pozor rozměry kapot a dveří vozidel v tomto předpisu nejsou zcela přesné. Tedy je potřeba volit umístění písmen kompromisním řešením s přihlédnutím na konkrétní fotografii daného vozu. Velikosti písmen a číslic však odpovídají. Dále se pak mírně lišil i předpis na hranaté písmo.

S rozměry a umístění písmen VB u vozidel VAZ 2121, Tatra, Avia a ostatních vozidel vám rádi poradíme.

Celkově bylo umístění voleno i z důvodu např. lepší viditelnosti ve zpětných zrcátkách.  U větších vozů jako AVIE, ŠKODA 1203 apod. byly bílé plochy tvořeny svislými pruhy na všech čtyřech stranách karoserie. A to vždy u středu celého vozu nebo nástavby, vždy ale podle členění karoserie, dveří a oken.

Tvar písma se používal většinou kulatý na vozy s kulatými tvary karoserie a hranatý na vozy s hranatými tvary karoserie. Kulatý tvar je také označován jako starší – používaný na počátcích značení. V průběhu let se ale lze setkat s oběma typy písma na stejném modelu vozu.

Nikdy se ale typy písma nemíchaly na jednom konkrétním voze. Je možné, že vůz dostal krátkodobě dveře z  vozu jiného, kdy např. bylo nutno dveře opravit. Vůz tak jezdil krátkodobě s písmenem jiného tvaru nebo trochu jinak umístěným. Tvar a font písma je dán, nejednalo se o žádné písmo, která jsou v dnešní době běžná v kancelářských balíčcích pro počítače. Šířka písma se sama upravuje podle jeho výšky. Výpočet výšky jsme již uvedli výše. Tam, kde nevešlo písmo standardní, používal se snížený řez. Většinou se jednalo o boky vozidel, ale u vozidel VAZ a ŠKODA se objevoval i na kapotách. Písmo naleznete ke stažení v sekci Návody / Ostatní.

Rozpoznávací kódy a SPZ

Rozpoznávací kód na střechu se umisťoval na vozidla žlutobílá, na modrobílých nebyl. Sloužil hlídkám leteckého dozoru k lepší identifikaci vozidel. Nejednalo se o volací znak radiostanice. Dle kódu bylo poznat, o jaké číslo vozu se jedná a též z jakého kraje a okresu je. Kód se sestával ze čtyř znaků. Buď dvě písmena a dvě číslice a v Praze a Bratislavě pak jedno písmeno a tři číslice. Písmena jsou výšky 29 cm na bílém obdélníku rozměru 100 x 40 cm.  Tento obdélník má být umístěn 90 cm od předního okraje střechy. Více o tomto tématu naleznete v sekci Návody.

Nad částmi území ČSSR nebyl letecký dozor prováděn a tak ne každé vozidlo mělo na střeše rozpoznávací kód. Místo bílého obdélníku zůstalo tudíž prázdné. Stejně tak ne všechna vozidla bývala vždy osazena majáky.

Státní poznávací značka resp. po novu registrační značka

Je dobré opět vybrat konkrétní dobovou fotografii a podle ní zvolit konkrétní značku  i tvar písma. V počátcích se SPZ malovaly ručně na plechové tabulky, později na pertlované plechové tabulky. V některých dílnách se stříkaly a někde lakovaly ručně, někde se používaly šablony. Systematizaci SPZ opět najdete v sekci Návody.

Výstražné zvukové a světelné zařízení – maják

Majáky u prvních modrobílých vozidel nebyly. Až později se u modrobílých vozidel začaly objevovat jednotlivá nebo párová modrá světla. A to spíše v rámci testování. Přesto by modrobílé vozidlo nemělo být doplňkovým modrým světlem osazeno.

Prvním rozšířeným typem majáku byl polský Elektra LB3, který se kombinoval i s přídavnou rotační sirénou.

Od sedmdesátých let pak začaly být vozy osazovány dodnes známým typem majáku Tesla AZD 500 – druhá foto výše. U doprovodných vozidel pak byl maják TESLA AZD 500 doplněn německými majáky FER. Zvukovody AZD 500 se vyráběly nejdříve plechové, bílé, šedé a nakonec nejrozšířenější černé.

Maják TESLA AZD 500 de facto vycházel ze zahraničního majáku DIETZ, který se objevil i na několika vozidlech VB.

Jinak se žádná další přídavná světla nemontovala, toto je záležitost roku 1990 a pozdější. I když striktně nelze na některých útvarech doplnění o jiné světlo vyloučit, jednalo se spíše o kusové a nepředpisové výjimky, kdy mohlo dojít k osazení nepředpisového světla a životnost této úpravy byla asi tak dlouhá, dokud nebylo nařízeno odstranění po zásahu nadřízeným. U motocyklů byla jedinou výjimkou modrá světýlka u JAWY typu „Californian“. A u starších motocyklů JAWA zvaných „Nanuk“, kde bylo u některých motocyklů nahrazováno spodní čiré sklíčko světlometu modrým.

Výše uvedené spojení majáku TESLA AZD 500 s červenou barvou s kombinací modrých majáků FER se používalo u doprovodných vozidel vládních kolon. Právě tato kombinace majáků znamenala  pro vládní vozidla absolutní právo přednosti i před ostatními složkami vybavenými jen majáky modrými. U vozidel TATRA 613 pak bylo možno spatřit i kombinaci dvou majáků TESLA AZD 500 se zvukovodem umístěným uprostřed.

Majáky, příp. nosiče s majáky, se umisťovaly zpravidla nad sloupek B, tedy nad střed vozidla, aby bylo možno využít při montáži výztuhu pod střechou.  Aby byla ulehčena případná demontáž majáku, byly do střešního obložení všívány dva zipy.

Okolo osmdesátých let se začaly majáky montovat na nosiče typu USN 20 nebo na nosiče vyráběné Horáckým autodružstvem Třebíč. A koncem osmdesátých let se pak začaly objevovat majáky AZD 530. Prototyp byl vyroben roku 1988.

Velká ovládací skříňka majáku byla u větších vozidel nebo tam, kde to umožňovaly prostory a uspořádání palubní a přístrojové desky většinou velká, u menších vozů pak bývala instalována malá ovládací skříňka a v kufru byla pak osazena hlavní velká ovládací skříňka.

Radiostanice

Vozidlové radiostanice byly v počátcích vzniku SNB značně rozměrné. Většinou se používala vojenská spojovací technika a až později byly vyráběny radiostanice přímo pro SNB. V počátcích byly standardní radiostanice osazovány tzv. krystaly a obvody. Tyto určovaly mimo jiné i vysílací frekvence. Tyto standardní radiostanice – jinak určené např. pro armádu či záchrannou službu apod. – stačilo osadit příslušnými součástkami, aby mohly vysílat v jiném pásmu – tedy mimo používaná pásma např. uvedených složek. Vznikaly tím tak první radiostanice určené pro rezort Ministerstva vnitra. Další radiostanice byly už přímo vyvíjeny pro rezort Ministerstva vnitra pro dané účely.

Modrobílá vozidla tak z výše uvedených důvodů do konce šedesátých let bývala vybavena radiostanicí jen sporadicky a jen ve větších městech. Až koncem těchto šedesátých let se začala vozidla osazovat radiostanicemi TESLA Pardubice a to typem radiobloku VXN 101 nebo VXN 110, kdy k němu bylo nutno osadit příslušnou ovládací skříňku – v tomto případě TESLA VXN 101 nebo později VYO 301. V případě, že byl osazen více než jeden blok, používala se pak později ovládací skříňka TESLA VYO 311. Ovládací skříňka byla montována do palubní desky, pod ní nebo u vozidel, kde nebylo žádoucí, aby byla viditelná, byla montována do odkládací přihrádky.

S tímto typem radiostanice se bylo možno setkat i například v člunech VB.

Stejný typ radiobloků, ovšem pracujících na jiných frekvencích, používala např. i armádní složka – Tanková a automobilní Inspekce. Tyto radiobloky bývaly umístěny pod předním sedadlem spolujezdce nebo v kufru vozidla. V kufru vozidla se pak postupně tyto bloky začaly montovat na speciální konstrukce s násuvnými tlumicími podložkami v podobě gumy. Nezřídka na těchto konstrukcích byly upevněny i zmíněné velké ovládací skříňky majáků TESLA AZD 500.

Tento typ radiostanice se i jako stacionární montoval do operačních pultů jednotlivých oddělení.

Dalším typem radiostanice byla TESLA VR20/50 (pozor nejedná se o typ VR 20). Nebyla však natolik rozšířena, jednalo se o logický krok, jelikož tento typ radiostanice byl vyvíjen i pro jiné rezorty. Další radiostanicí pro rezort Ministerstva vnitra byl typ TESLA VS 31. Jednalo se již o radiostanici, která s jediným radioblokem mohla operovat až na 99 kanálech. Byla vyvíjena koncem sedmdesátých let a dle montážních předpisů, kterými disponujeme, byly již tyto radiostanice v letech 1981, 1982 montovány do vozidel a nahrazovaly tak postupně předchozí typy vozidlových radiostanic. K ovládací skříňce mohl být osazen radioblok A31 nebo  B31. Blok A byl určen pro VB a blok B byl určen pro Státní Tajnou Bezpečnost nebo určité složky kriminálních oddělení. Radiostanice byla již vybavena „maskovačem“, tedy tak říkajíc jednoduchou ochranou proti nechtěnému odposlechu. Radiostanice byla dále zabezpečena proti zneužití a to unikátním klíčem se zoubky, bez kterého ji nebylo možno spustit. Tento klíček navíc obsahoval kód, který byl odeslán na začátku každého vysílání na operační pult. Pokud tento operační pult byl vybaven příslušnou základnovou radiostanicí TESLA ZS 31 s obrazovkou, bylo možno vidět příchozí krátké telegramy v podobě číslic (kódu hlídky) a vypsané činnosti této hlídky VB, ať již té, kterou právě provádí nebo provedla, jako např.: Provedeno zadržení pachatele nebo Hlídka je na místě, apod.

Do vozidel VB se tedy nemontovaly a nedostaly radiostanice typu TESLA VR 20,21,22 apod. Jedná se o radiostanice určené a vyvíjené pro záchrannou službu, železničáře, požární ochranu, lesníky, taxislužby apod. Přestavby těchto radiostanic určených pro jiné obory na frekvence rezortu MV jsou až záležitostí devadesátých let. Tyto přestavby byly často nelegální a značně finančně náročné, neboť i dnes vychází taková přestavba, kdy je potřebné vyměnit několik tzv. krystalů, na hodnotu okolo několik set Kč. Typ radiostanice TESLA VS 31 již byl právě proti těmto přestavbám „chráněn“ tím, že byl osazován integrovanými obvody vyvíjenými pro vojenské účely a hlavní z těchto obvodů bylo potřeba naprogramovat na speciálních přístrojích. Koncem osmdesátých let se ještě začíná objevovat tzv. radiotelefon „REGIONET“ TESLA VS 32, který byl montován do dnes tzv. VIP vozidel, či doprovodných vozidel těchto osob. Tento radiotelefon mohl telefonovat na telefonní linky a to nejen v rámci příslušné buňky. U motocyklů pak bývaly radiostanice montovány do prostorů odkládacích schránek a později byly upevňovány v brašnách na zadní části motocyklů. Jednalo se o přenosné radiostanice s úpravami jako vývody mikrofonu a reproduktoru do přilby motohlídky, případně osazení zesilovačem či přídavnou anténou. Poslední typy radiostanic montovaných jako soupravy TESLA PS 35 byly montovány v kovových schránkách vyráběných přímo k tomuto účelu. Standardní sedlo se zkrátilo a motocykl se osadil kovovou schránkou.

 

Více k tématu radiostanic a to i přenosných a také více o zprávách typu krátký telegram naleznete v sekci Návody.

Antény

Prvním z typů unifikovaných antén byla používaná tzv. anténa s domečkem. A to jak na vozidlech VB, tak i např. na sanitních vozech. Rozhodující, nejen u vozidel VB, je délka anténního prutu, která by se měla odvíjet od frekvence (kanálu), na kterém bude převážně veden radioprovoz. Nejčastěji byla tato anténa používána v období osazovaných majáků Elektra LB3. Dalším rozšířeným typem byla anténa s malým kuželem, která se začala objevovat až spolu s majáky TESLA AZD 500.

Později se objevila i anténa s velkým kuželem, ale tento typ antény byl montován na vozidla záchranné služby a pohraniční stráže. Posledním typem velmi rozšířené antény byla vozidlová anténa VA 31 s pružinou, která je v podstatě s malou úpravou používána až do dnešní doby. Ona pozdější úprava spočívala ve zvětšení kloubu a kloub je půlen zkoseně. První typy těchto antén měly kloub menší a půlený vertikálně.

Kloub umožňoval, na rozdíl od předchozích typů antén s kuželem, sklopení antény. Antén se na vozidlech mohlo objevit více vzhledem k tomu, že v počátcích osazování radiostanicemi mohly být vozy osazeny více bloky. Slučovače antén se začaly masově objevovat až koncem sedmdesátých let. Autorádia byla ve vozech velmi zřídka, jelikož ostatní příslušenství jako radiostanice a majáky zabíraly tolik potřebný prostor. U vozidel zajišťujících doprovody vládních kolon apod. bylo několik antén nezbytností vzhledem k tomu, že bývaly přímo osazeny nebo jen doplňkově vybaveny několika radiostanicemi a každá pracovala v jiném pásmu. Hlavní montážní a nejvhodnější místo pro anténu je střed střechy automobilu, na motocyklu pak zadní část motocyklu za sedlem, kdy radiostanice byly upevněny v brašnách na boku motocyklu a později za schránkou s radiostanicí montovanou za zkrácené sedlo. Na těchto místech má anténa nejmenší útlum. Další montážní místo v případě nutnosti osazení další antény má být voleno co nejdále od právě první antény. Nejčastěji přední pravý nebo zadní levý blatník vozidla. Setkat se lze také s osazením na pravý a levý přední blatník vozidla.

Světla do mlhy a hledací světlomety

Setkat se s oběma druhy výše uvedených světel bylo možno jen na některých vozidlech. Mlhová světla byla většinou montována přední. Až po změně legislativy se začínají objevovat i zadní v podobě jednoho přídavného červeného mlhového světla. Přední mlhová světla pak bývala různých tvarů i velikostí, a to většinou od výrobce PAL. V žádném případě se nejednalo o žádná blikající nebo svítící přídavná světla modré nebo červené barvy na doplnění majáku.

Na střechy pak byly u některých vozů montovány speciální nosiče na hledací světlomety s ovládací páčkou, která byla vyvedena do kabiny skrz střechu s možností ovládání těchto světlometů bez nutnosti vystoupení z vozidla. Opět se jedná pouze o hledací světlomety, nikoliv o přídavná světla jakékoliv barvy.

Zastavovací světlo STOP

Toto světlo je záležitostí vozidel žlutobílých, a také až spíše pozdějších let. STOP lampa, jak je někdy také nazýván tento doplněk, nebyla na všech vozidlech. Používala se samozřejmě u dopravní služby a na některých dalších vozidlech. Umístění bývalo jak vzadu na vozidle, což bylo častější umístění, tak i na přední části vozů. Někdy byla zadní STOP lampa umístěna v interiéru, někdy na karoserii vozu. Doprovodná vozidla kolon pak mívala STOP lampu vpředu i vzadu a byly osazeny většinou přerušovačem směrových světel. STOP lampy byly žárovkové. Diody ve STOP lampě jsou záležitostí až doby POLICIE.

Na motocyklech pak bývala osazena STOP lampa ve zmenšené podobě. Za sedlem či na schránce radiostanice.

Jak je vidět i na dalších dobových snímcích, nebylo za okny vozidel umístěno jakékoliv další vybavení, přístroje či pomůcky pro výkon služby. Vozidlo nebylo nikdy olepeno jakýmikoliv nálepkami, vlaječkami či značkami.

Určitě nelze postihnout všechny anomálie, drobnosti, rozdíly a odchylky. V průběhu let se mohlo stát, že vše nebylo přesně dle dobových předpisů, je ale vždy lépe stavět dle dobové fotografie a dle obecně rozšířeného typu, protože hranice mezi tím, co ještě mohlo  a nemohlo být, se v dnešní době i od pamětníků už těžko zjišťují. Další a další  stavitelé replik se inspirují nejen dobovými fotografiemi, ale i předchozími replikami. Není tak dodržen návodný postup. Na následně postavených vozech tak už nemusí být vůbec nic správně.

Pokud jste dočetli návod až do konce a řídili se radami a dodržovali uvedené postupy, tak můžete říci, že máte skoro dokonalé vozidlo. Proč skoro? Protože vozidlo tvoří i řidič a posádka a tedy není jedno, co si vezmete na sebe…. Ale více o tomto tématu naleznete v sekci UNIFORMY, kde jsou uvedeny přesné výstrojní předpisy i s návodnými fotografiemi.

Pokud byste chtěli, můžete nám poděkovat za poskytnutí materiálů i finančním darem na náš transparentní účet vedený u FIO Banky: 2401736819 / 2010
Za případné dary moc děkujeme. Klub historie RAM Strnadice a příslušníci OO VB Strnadice